Duben 2010

30. dubna 2010- asi začínám být paranoidní

30. dubna 2010 v 20:00 | Eluvies |  Den po dni
Ráno jsme s kamarádkou vstaly překvapivě brzo (v půl sedmé) a do školy dorazily také o pár minut dřív než obvykle. Dnes jsem se rozhodla příliš nevyčnívat a vzala si černé tříčtvrťáky, moje oblíbené modré tílko (má výstřih olemovaný krajkou)plus jsem si nechala rozpuštěné vlasy, aniž bych je žehlila, tudíž byly volně zvlněné. Abych se necítila divně, vzala jsem si na krk přívěsek (keltské slunce), které poslední týden sundavám z krku jen na noc. Jen mě mrzí, že si pořád nemůžu vzít steelky :/

První hodinu byla ruština. Po příchodu do školy jsem si vůbec nevšimla, že máme ve třídě lidi navíc. Jelikož z nižšího ročníku jela do Anglie většina třídy, těch zbývajících asi jedenáct lidí dali k nám. Učitel naštěstí nezkoušel. Dnes mě navíc nějak podezřele vynechával, když se na něco ptal- asi jako takovou kompenzaci za to, že jsem byla jediná holka ve třídě plný kluků (vlastně tam byla možná jedna holka z toho nižšího ročníku).

Po dějepise jsme měli hudební výchovu. Místo naší běžné učitelky však před třídou stála jedna studentka z vysoké školy pedagogické, nebo tak něčeho- byla u nás na praxi. Opět jsme se dívali na část z Amadea. Následovala angličtina, z níž jsem opět nebyla zkoušená- ale mám jistotu, že v pondělí půjdu, jelikož už zbýváme jen tři.

O půlhodinové přestávce jsme s kamarádkou udělaly ten rozhovor s učitelkou na dějepis. Rozhovor jsme si nahrály, načež jsem zbytek přestávky přepisovala její odpovědi na papír. Překvapilo mě, s jakým klidem odpovídala.

Chemie a literatura byly vcelku nudné, ale velmi mě potěšilo, že poslední v tomto týdnu :-).

Ve čtyři odpoledne jsem vyrazila na výtvarku. Cestou jsem babičce z narozeninám dokoupila poslední dárek. Nyní se dostávám k nadpisu článku. Mám pocit, že začínám být paranoidní. Nevím proč, ale připadalo mi, že na mě celou cestu všichni koukali. Ne, že bych na to nebyla zvyklá, ale dnes k tomu pro změnu neměli důvod (měla jsem bílé tenisky, černé tříčtvrťáky, černý tílko, na krku přívěsek a tašku přes rameno). Přesto na mě všichni koukali, nějaké dvě partičky se neodpustily komentáře. Jindy by mě to nepřekvapilo, ale dnes jsem vypadala vcelku normálně. Navíc jsem na nohách neměla steelky, z čehož jsem byla docela nervózní- bez nich se cítím tak nějak bezbranně. 

Na výtvarce jsem dočárkovala druhý obrázek, nakonec jsem ještě vyzkoušela kreslit to, co ostatní- malovat anilinkami, různá kolečka a tak, abychom prý vyzkoušeli, jak se to rozpíjí atd.

Domů jsem dorazila asi v půl sedmé, ihned jsem zasedla k počítači a dala se do psaní. Omlouvám se, ale dneska píši nějak divně (nebo mi to alespoň přijde)a nevím proč...

29. dubna 2010

30. dubna 2010 v 19:19 | Eluvies |  Den po dni
První hodinu jsme měli spojený tělocvik, tudíž naše učitelka měla kromě nás ještě kluky (z čehož byla vážně nadšená). Hráli jsme softball, který kluci moc často nehrají, tudíž jsme v něm byly lepší :D.

Druhou hodinu byla matematika. K mé smůle učitelka na test nezapomněla, takže přede mně hned na začátku hodiny položila papír, ať píšu. Dostala jsem dva příklady, u jednoho si jsem 100% jistá, že je správně, u toho druhého již tolik ne, ale snad bude vše ok.

Třetí hodinu, češtinu, jsme losovali, kterého učitele budeme mít na interview. K mému neskonalému štěstí jsme si vylosovaly učitelku na dějepis, což je asi ta nejhodnější učitelka, která nás učí. Ještě ten den jsme se za ní stavily, abychom dohodly podrobnosti rozhovoru.

Co se dělo o biologii si již nějak nepamatuji, ale pravděpodobně nic zajímavého. Následující hodina ruštiny proběhla v pohodě, akorát nás hodně chybělo, jelikož zítra jede osm lidí do Anglie, tak se šli sbalit.

Poslední hodinu jsme měli zeměpis. Učitelka na mě sice trochu vrčela, když jsem se dvakrát při jejím výkladu otočila na holku za sebou, abych si od ní půjčila pracovní list, který jsme s kámoškou měly připravený při prezentaci o Ústeckém kraji, ale jinak proběhla hodina jako obvykle.

Po škole jsme šli s kamarádkou do města. Obešly jsme jeden obchod s oblečením, pak navštívily obchod s botami. Líbily se mi tam jedny na podpatku do tanečních, akorát je trochu problém, že měly ten podpatek asi deseticentimetrový a já bych s nimi měla asi tak 185 cm, tudíž bych poněkud převyšovala všechny okolo :D.

S kamarádkou jsme se dohodly, že by u nás mohla dnes spát, přestože je zítra škola. Rodiče to dovolili, takže v půl deváté večer již stála u vrátek. Každá z nás totiž měla do osmi kroužek. To je také důvodem, proč tento článek píši s denním zpožděním- bylo mi blbé sedět u kompu a psát. Kecaly jsme asi do dvou a ráno překvapivě brzo vstaly :D.

28. dubna 2010- nákup dárků a vyhlášení "zdravého" týdne pro nohy

28. dubna 2010 v 23:07 | Eluvies |  Den po dni
Ráno mě vzbudily sluneční paprsky, které mi skrze okno svítily do obličeje. Dobře, dobře. Vzdávám pokus o "umělecký" začátek. Ráno mě tradičně vybudil nenáviděný zvuk budíku :D. Když jsem se již oblečená shlédla v zrcadle, usoudila jsem, že dnes budu vyčnívat o něco víc než obvykle. Posuďte sami- černé tričko, černá mikina, černá sukně, síťované punčochy a moje steelky, to vše doplněné "milovanou" blonďatou hřívou, kterou mám již více jak měsíc nutkání obarvit na hnědo, případně na černo (s červeným proužkem :D). Ráda bych si na léto pořídila jinou barvu, nejlépe světle hnědou. Blond, kterou mám od malička, mě již přestává bavit a navíc v kombinaci s např. dnešním oblečením vypadám spíš jak nějaká lehká holka, což rozhodně nejsem. To mě přivádí k úvaze o tom, co vlastně jsem. Když se mě na to někdo zeptá, nevím moc, jak odpovědět. Prostě jsem holka, co si obléká a poslouchá to, co se jí líbí a moc jí nezáleží na tom, co si myslí ostatní (kteří většinou koukají dost divně). Přichází otázka, jaký mám "styl". Nezařazuji se nikam. Líbí se mi gothická móda, poslední dobou se u mě v mobilu začíná stále víc objevovat příslušná huba (abych předešla nějakým připomínkám- myslím teď hlavně gothic rock). V žádném případě bych se však nenazvala gothikem- stále u mě totiž převažuje spíš metal. To mě přivádí k označení "metalistka". Ano, k metalu mám z veškeré hudby nejblíž, ale za metalistku se také nepovažuji. Odrazuje mě od toho fakt, že by se určitě našli lidé, kteří by měli kecy typu "ty jsi pozérka" apod. Takže aby bylo jasno- jsem prostě sama sebou a do žádného stylu se prozatím nezařazuji. Jej, teď jsem si uvědomila, že mám psát o tom, co se dnes dělo a místo toho tu začínám vyprávět o mém "stylu" :D. Takže, po zjištění, jak budu ostatním celý den nejspíš připadat, jsem vyrazila do školy.

První hodinu byl zeměpis. Dostala jsem dvě jedničky, což se zase tak často nestává, jelikož učitelka má ve zvyku dávat do testu věci, o kterých si ve škole nepovídáme a tudíž člověk jako já (co se o zeměpis dvakrát nezajímá)nemá šanci je vědět. 

O angličtině mě zkoušení opět minulo :D. Následovala hodina matematiky, při níž jsme si opravovali čtvrtletky. Když učitelka procházela kolem mě, zadívala se na mě. "Tobě jsem včera slíbila ten test viď? Tak zítra." Podívala jsem se na ní a něco zamručela, tváříc se, že o ničem nevím. Tak doufám, že to do zítřka zase zapomene. Sice už látku chápu, ale nechci to moc zkoušet v testu :D.

Čtvrtou hodinu jsme měli můj oblíbený sloh. Učitelka mě ale moc nepotěšila- povídali jsme si o publicistických útvarech a skončili u rozhovoru, načež nám bylo oznámeno, že si do zítřka máme vytvořit trojice a každé skupince bude přidělen učitel ze školy, se kterým uděláme rozhovor. Takže paráda, už vidím, jak si při mém štěstí vylosuji svou "oblíbenou" matikářku :D.

Poslední dvě hodiny by se daly označit téměř za volno. Místo fyziky jsme dostali občanku. Učitel si změny nejspíš nevšiml, takže dorazil až čtvrt hodiny před koncem. Následovala výtvarná výchova (na tu nás má ten samý učitel, co na občanku). Měli jsme za úkol vytvořit jakýsi plakát, který bude zaměřen na jeden žánr knih- napsat název žánru, nějaké motto, nakreslit pozadí a na čtvrtku dolepit 15 obrázků knih z daného žánru. Ihned jsem věděla, co budu kreslit. Celou hodinu jsem tedy potichu seděla se sluchátkem v uchu (při hudbě se mi lépe kreslí, ať si učitel říká, co chce)a pečlivě po čtvrtce kreslila krvavé fleky, okolo nápisu "horory"- konečně práce, na které se vyřádím. Zazvonilo dřív, než jsem stihla práci dokončit- mám v plánu tam doplnit ještě několik hororových prvků (uvažuji o sekáčku na maso :D), aby všude nebyla jen krev a já nevypadala jak psychopat :D.

Doma jsem tradičně shlédla čarodějky, poté přišel taťka s tím, že má babička narozeniny a jestli bych jí nekoupila dárek. Jelikož jsem s tím počítala, ani jsem se nepřevlékala a rovnou vyrazila. Obdržela jsem od taťky tisícovku s tím, že si za zbytek můžu koupit něco pro sebe. V drogerii jsem babičce nakoupila nějaké krémy, pro sebe pořídila krásně rudý lak na nehty a pudr (ten můj se mi totiž podařilo rozflákat). Pak jsem zamířila ještě do futura. V New Yorkeru jsem měla vyhlídnuté bolerko, které se vpředu zavazuje a potřebuji ho na tancování (pokud to ještě nevíte, jednou týdne chodím vrtět zadkem do školní tělocvičny :D. Ano, orient :D). Měla jsem celou cestu sluchátka, takže jsem okolí téměř vůbec neslyšela. Nicméně jsem zaregistrovala, že se na křižovatce z okna kolemjedoucího auta vyklonila jakási tmavá hlava a měla nějakou připomínku mým směrem. Netuším, co to bylo, tudíž mě to nijak netrápí. Cestou domů jsem se ještě stavila na městském úřadě, kde jsem si po čtvrthodinovém čekání vyzvedla potřebné papíry pro zřízení občanského průkazu (a je to venku, je mi teprve patnáct- tedy bude za chvíli :D. Doufám, že na mě díky tomuto zjištění nezměníte názor).  Velmi mě pobavilo, když jsem přišla k oknéku s tím, že chci "zažádat o občanku" a ta paní se mě zeptala: "A z jakého důvodu chcete nový občanský průkaz?". Řekla jsem jí, že chci první občanský průkaz, načež se mě překvapeně zeptala, jestli mi vážně ještě nebylo patnáct. Když jsem přikývla, zatvářila se opět trochu překvapeně, načež mi ochotně předala všechny potřebné papíry a vysvětlila, co všechno budu muset příště na úřad vzít. Nedivím se, že byla tak překvapená. Každý mi říká, že vypadám starší.

Domů jsem se vrátila v pět. Jinak to nešlo, musela jsem vyzkoušet nový lak. Je krásný, jen se mi nehty zdály moc rudé, tak jsem přes každý nalakovala ještě tenkou černou šikmou čárku. Bohužel jsem měla v šest odjíždět na angličtinu a nehty mi úplně nedoschly, takže jsem si trochu zničila lak na levém palci. Příliš mě to nepřekvapilo- nikdy se mi nepovede nalakovat si nehty, aniž bych si je nějak zničila :D.

Angličtina probíhala dobře, dokonce jsem mluvila víc, než obvykle (a kupodivu správně). Po návratu domů jsem ještě bráchovi k večeři umíchala vajíčka, vykoupala se a zasedla k počítači, abych napsala tento článek. Doufám, že vás jeho délka (a obsah)příliš neotrávila. 

Už jsem chtěla končit, ale jak si tak čtu nadpis článku, uvědomuji si, že jsem vám zapomněla napsat o "zdravém" týdnu pro mé nohy (což vás určitě nesmírně zajímá :D). Když jsem si totiž dnes obula steelky, myslela jsem, že umřu bolestí. Nejenom, že se mi ještě nedohojily puchýře z minula. Jeden nehezky ztvrdl a v okolí tak nějak napuchl a zčervenal. Hrozně to bolí a já nevím, co s tím. Druhá noha je na tom o něco lépe, nicméně taky nevypadá moc hezky. Proto jsem usoudila, že bude lepší, když steelky nechám týden hezky na svém místě na schodech a budu chodit v teniskách. Příští měsíc jedeme na školu v přírodě a já bych tam ráda chodila na výlety, aniž bych celou cestu kňučela.

Tak, teď jsem vás obeznámila o stavu svých nohou, což vás všechny jistě hrozně zajímalo (vím, že ne, ale jednou jsem se rozhodla, že sem budu psát i nedůležité věci, tak to tu máte) a můžu si jít v klidu lehnout. Dobrou noc :-)

27. dubna 2010

28. dubna 2010 v 21:06 | Eluvies |  Den po dni
Článek píši až dnes, jelikož jsem včera vůbec neměla náladu na psaní...

Test z matiky se nakonec nekonal. Učitelka se ptala, kdo ho ještě nepsal a já se nehlásila (ze čtvrtletky známku mám, nemůžu za to, že si pro mě vymyslela ještě jeden test), takže pohoda. Dokonce se mi podařilo během té hodiny pochopit látku :-)

Následující ruštinu jsme měli mít referáty. Poté, co dvě holky domluvily, se po nás učitel podíval. "Kdo jde další?". Ticho. Všichni ostatní referát zapomněli. Poté, co se několika lidí zeptal a dozvěděl se, že referát nemají, začal nadávat. Vyjmenovával všechny témata a ptal se, kdo z něj měl mít připravený referát a následně na dotyčného řval, že se na to vykašlal. Moje téma se mu nějakým zázrakem povedlo přehlédnout (bylo totiž až o odstavec dál), takže na mě ani neječel.

Po chemii následovala občanka, hodina, která by se dala nazvat volnem. Učitel opět pokračoval ve svém nepřehledném výkladu, zatímco jsem si kreslila- lépe řečeno zírala na papír, v hlavě prázdno, přemýšlejíc, co nakreslit. Do konce hodiny mě nic nenapadlo :/. Inspiraci jsem asi zapomněla doma.

Po dějepise následovala angličtina. Opět jsem nebyla zkoušená :-).

Poslední hodina nám nějakým zázrakem odpadla- měli jsme mít tělocvik, ale oba tělocvikáři chyběli, tak nás poslali domů :D.

Po návratu domů jsem si šla lehnout- nevím proč, ale poslední dny mě po návratu ze školy přepadá únava. Po probuzení jsem si pustila písničky a dala se do kreslení, čárkování. Inspirace byla zřejmě opravdu doma, jelikož jsem téměř úplně dokreslila předchozí obrázek a navíc udělala polovinu druhého. Naneštěstí se mi podařilo vylít si po stole tuš- ještě že nic nepřišlo k úrazu (kromě koberce, na kterém je ještě dnes malý flíček).

K večeru jsem se rozhodla konečně vyzkoušet heřmánkovou koupel. Heřmánek jsem spařila, následně odvar přes látku nalila do vany. Voda sice byla viditelně žlutá (takže mohla připomínat něco jiného než vodu), nicméně krásně voněla, takže jsem ve vaně vydržela asi půl hodiny :D.

Toť vše :D

Čtyři stěny (aneb co dokáže hodina fyziky)

26. dubna 2010 v 23:48 | Eluvies |  Ostatní výtvory
Zde je slibovaná "básnička" napsaná během hodiny fyziky. Prosím berte s nadhledem :D

Čtyři stěny

Sedím tu v zajetí čtyř stěn,
čekajíc na spasení.
Na osvobozující tón,
jediné zazvonění.

Jen to mě dělí,
od volna.
Od odchodu z vězení,
pryč.

Hlas třídní
rozléhá se kolem.
Najednou mlčení,
když ptá se.

"Co jsou to kapalné látky?!
"Tečou," uzve se.
Následuje smích,
pak zlověstné mlčení.

Když v tom,
přichází.
Snad z nebe,
zazvonění.

Poezie

26. dubna 2010 v 23:43 | Eluvies
Básník ze mě zřejmě nikdy nebude, to však neznamená, že tato slova nejsou napsaná s citem.
Přemýšlím, zdali se pro mé výtvory dá vůbec použít slovo poezie...snad ano


26. dubna 2010- matika, nákup a úvaha o změně školy

26. dubna 2010 v 23:08 | Eluvies |  Den po dni
Hodina matematiky, o které jsem se zmiňovala v ranním článku, neproběhla zrovna podle mých představ. Rozdávaly se čtvrtletní práce. Známka 2- mě docela překvapila, čekala jsem horší. Každopádně byla známka napsaná tužkou (chyběla jsem dvě hodiny před čtvrtletkou a mezitím se probrala nějaká nová látka, co byla v testu). Zeptala jsem se, jak to se mnou bude. Poté, co učitelka odvětila, že si zítra napíši novou čtvrtletku, jsem jí poprosila, zdali bych si nemohla ponechat tuto známku. Učitelka řekla, že ano, ale že do té známky nepočítala příklad, na který jsem chyběla, tudíž si zítra napíši test na látku, na kterou jsem nebyla. Problémem je, že od asi tak 6. dubna neproběhla jediná hodina matematiky a mě opravdu nenapadlo, že bych se měla tamtu látku doučit- ptala jsem se spolužaček a žádná z nich látku nechápala, tak jsem si řekla, že pak poprosím učitelku, aby mi látku vysvětlila. Takže nyní na internetu hledám nějaké srozumitelné vysvětlení lineárních funkcí a kreslení grafů. Návod jsem našla, ale obsahoval pouze nákresy grafu a ne ty příklady, co máme ve sbírce. Mám špatný pocit, že zítra písemka nedopadne dobře. Hledání mě už docela unavuje- nikde není to řešení, jaké potřebuji a navíc nesnáším, když něco nemůžu pochopit (snažila jsem se příklad ze sbírky vypočítat bez návodu).


Myslím, že bude lepší, když začnu psát o něčem jiném. Poslední hodina, fyzika, probíhala v pohodě. Dozvěděla jsem se, že musím přinést ještě jednu omluvenku. Velmi mě pobavilo, když učitelka začala výklad větou: "a dnes si povíme, co to je fyzika". Slova "No to je dost, po čtyřech letech, co se jí učíme" mi vylétla z pusy úplně sama. Naštěstí mě učitelka nejspíš přeslechla. Při jejím nudném/uspávajícím výkladu (myslím to vážně, ona mluví strašně potichu a takovým uspávacím tónem. Když má před námi hodinu ona a pozoruji lidi, co vycházejí ze třídy, tak většina z nich zívá, na některých je vidět, že spali) jsem dokonce napsala básničku. Není to žádný zázrak, už jsem začínala bláznit :D, nicméně vám ho sem dám- alespoň pro pobavení (z toho, jak může člověka zničit hodina fyziky).

Po škole mě kamarádka poprosila, abych se s ní šla podívat do města po džínech. Při zastávce v New Yorkeru jsem si koupila černé (jak jinak)plátěné kalhoty ke kolenům. Mám z nich radost, konečně nebudu muset chodit jen v sukni nebo džínech. Pak jsem se ještě stavila pro tuš v papírnictví a zamířila domů.

Dorazila jsem právě ve chvíli, kdy taťka obědval- přišel pozdě z práce, tak se k obědu dostal až v půl šesté. Nějak padla řeč na školu. Dopodrobna jsem mu vylíčila hodinu matiky a pak jsem se nějak dostala k tomu, že uvažuji o přejití na jinou školu. Abych byla přesnější- na zdravotnické lyceum. Ač se to zdá divné, na osmiletém gymnáziu se mi nelíbí. Z jedné části je to učiteli, z druhé části je to tím, že  se tam nevyučují předměty, o které bych měla zájem- latina, psychologie, atd. Bohužel jsem si to uvědomila až v dubnu a přihlášky na střední měly být odeslané do 15. března. S taťkou jsme se dohodli, že zkusím kontaktovat nějakou školu, zdali by to nešlo nějak vyřešit. Vybrala jsem si jednu pražskou školu- vybírala jsem hlavně podle předmětů, jinak bych školu v Praze nechtěla. Zkusím kontaktovat ředitelku a něco vymyslet. Modlím se, aby to nějak šlo. Pokud ne, budu muset ještě čtyři roky zůstat na našem gymplu, což sice není tak strašné, ale já bych byla mnohem radši, kdyby to tak nebylo.

Juchů. Právě se mi podařilo stáhnout jednu (dobře, je jich víc) písničku od Crüxshadows. Jednou jsem našla klip na nějakém blogu a od té doby se mi líbí. Bohužel je docela těžké ji někde objevit ke stažení. Možná si říkáte, kde jsem vzala Crüxshadows. I když pochybuji, zas tolik mě neznáte. Abyste to správně pochopili- poslouchám hlavně metal, ale ráda si poslechnu i jiný styl hudby (Gothic Rock a při výkyvech nálad zabloudím k několika dalším stylům či dokonce k vážné hudbě)

Neodpustila jsem si ukázku ;)
Crüxshadows- Dragonfly

Právě jsem si uvědomila, že máme zítra ruštinu, tak se asi půjdu ještě na chvíli učit. A navíc myslím, že už jsem vás dnes svým povídáním otravovala dost dlouho :D.

25. dubna 2010

26. dubna 2010 v 9:33 | Eluvies |  Den po dni
Včera jsem se zdržela psaním článku o víře a nedostala se k tomuto. Přesto ale o článek nepřijdete, naštěstí máme právě ve škole na počítačích volno, takže můžu psát. Sedla jsem si až ke krajnímu stolu, aby mi nikdo nemohl čučet do obrazovky, což nesnáším, a píši.¨

Vstala jsem v půl desáté, takže jsem při snídani akorát stihla M.A.S.H. v 9:50. Nevím, čím to je, ale většinou sama od sebe vstanu tak, abych ho stihla.

Po snídani jsem zamířila k počítači. Byla jsem nezvykle akční a stihla vše, co bylo třeba, ještě před obědem, na který dnes přišla babička s dědou. Odpoledne uteklo nezvykle rychle, ale mám z něj dobrý pocit, jelikož jsem se zvládla podívat i na angličtinu.

Včera jsem měla několik nápadů na články a všechny si poznamenala, tak se po návratu domů dám do psaní. Teď již ne, zaprvé spolusedící nakukuje, co píšu a zadruhé za pár minut zvoní. Pomoc, další hodinu je matika!

Téma týdne-víra

25. dubna 2010 v 22:12 | Eluvies |  Přemýšlím...
Upozorňuji předem, že sama nevím, co z tohoto článku nakonec vzejde :D. Jde čistě o můj názor- každý může víru brát jinak, tak se prosím zdržte komentářů typu "tohle jsi napsala špatně".

Víra je věc, kterou si většina lidí ihned spojí s náboženstvím. Víra podle mě není jen o náboženství, navzdory tomu budu psát právě o víře s ním spojované.

Většina lidí v mém okolí jsou ateisté. Já osobně jsem pokřtěná, ale nevěřím v křesťanského Boha. Moje babička mne od malička vychovávala ke křesťanství- brala mě s sebou na mše do kostela, nechala mne listovat v bibli a učila mě modlit se. Povedlo se jí naučit mě celkem tři modlitby, z nichž jsem již jednu zapomněla a z druhé umím odříkat jen polovinu. Ale zpět k mému způsobu víry.

Věřím, že existuje něco, co je "nad námi". Nemyslím teď v nebi. Nebe, stejně jako peklo, je věc křesťanství. Já v křesťanské nebe a peklo nevěřím. Tím nad námi myslím, něco, co je nám nadřazeno. Jako malá jsem si představovala, že existuje něco, co se na nás odněkud dívá, pozoruje nás a občas ovlivní něco v našem životě. Časem se to změnilo. Abych se vyhnula krkolomným větám, budu to něco nad námi označovat jako Duch. S označením Bůh by se mi totiž špatně psalo (proč, to poznáte o tři věty níže).

Duch nás může vyslyšet, když bude chtít, často si s námi zahrává a já s ním často vedu různé rozmluvy- jedná se o jednostranné rozhovory, jelikož mi neodpovídá :D (velmi často ho prosím po cestě do školy, abych stihla přijít před zazvoněním :D). Každé náboženství věří v Ducha podlé svého. Křesťané pro něj mají označení Bůh, muslimové Alláh, wiccánci mají Pána a Paní, atd. Někde jsem četla, že Ducha lze přirovnat ke krystalu, který má mnoho stran- a každé náboženství přijímá jednu z těchto stran.

Už je hodně hodin, proto musím psaní článku urychlit. Třeba se někdy k tomuto tématu vrátím a napíšu, vše, co bych chtěla, uvidím.

Ještě bych chtěla napsat, že se mi zdá divné, když někdo někoho nutí do určitého náboženství. V náboženství jde hlavně o to věřit, a když nevěříme, nemá pro nás smysl být součástí daného náboženství.

Opět gratuluji, že jste se dostali až na konec článku a doufám, že si o mně teď nemyslíte, že jsem naprostý blázen :D.

24. dubna 2010- úklid, oslava a divná nálada

24. dubna 2010 v 23:53 | Eluvies |  Den po dni
Dnes si zřejmě moc nepočtete, jelikož mě zastihla nějaká divná nálada, takže psaní vezmu dnes jen okrajově.

Podařilo se mi vstát asi v půl deváté, což o víkendu považuji za velmi dobrý čas (většinou se vyhrabu až okolo jedenácté :D). V devět už jsem byla na zahradě, na sobě staré tepláky a mikinu s logem hospodářských novin, kterou mi dala teta v době, kdy tam pracovala- tyto věci nosím pravidelně na práce na zahradě, jelikož nevadí, když je zamažu.

Mým úkolem bylo vyklidit altán, aby se tam mohla odpoledne konat oslava. Nejprve bylo nutné odnosit starý papír na sběr dozadu do garáže. To samé se opakovalo s kartonovými bednami. Bylo důležité trochu spravit takové rolety, u nichž se rozpadl provázek a nešlo je srolovat. Mezitím jsem poprosila bratra, aby vynosil pytle s briketami ven, jelikož jsem měla podezření, že se mezi pytli ubytovali pavouci :D. Mimochodem, mé podezření se potvrdilo.

Následovalo hodinové zametání a utírání všeho od zdí, přes lavice a stůl, až po podlahu. V půl dvanácté jsem dolezla domů. Jen co jsem dobalila dárky, přijela teta a moje šestiletá sestřenka. Do hodiny se u nás objevili i babička s dědou. Po obědě jsem si chvíli četla, pak dokončovala čárkovanou kresbu ze včerejška, při níž se mi podařilo lehce vylít tuš na bar v kuchyni- vše jsem naštěstí utřela dřív, než to mohlo způsobit nějaké trvalé škody.

Ve čtyři dorazila teta, její přítel, sestřenka s přítelem a bratránek. Usadili se v altánu, následovala běžná rodinná konverzace a večeře (uzené maso, mňam). Teta s přítelem a bratránek odcházeli v osm.

Poněkud unavená jsem zasedla k pc, kde jsem si přečetla několik věcí, které pravděpodobně způsobily mou divnou náladu. Nechce se mi více se rozepisovat, proto pro dnešek končím. Nebojte, zítra vám to vynahradím ;)

23.4.2010- popletené dny, tuš a děti probírající "metal"

23. dubna 2010 v 23:57 | Eluvies |  Den po dni
Zamžourám do ranního slunce, pak pohlédnu na hodiny. Se zděšením zjistím, že už jsem měla před deseti minutami vstávat. Po rychlém obléknutí se přilítnu do kuchyně. 7:22. "Tak snídat dnes asi nebudu," pomyslela jsem si, chvíli na to už jsem zmizela v koupelně. Asi tak za dvanáct minut už jsem seděla na schodech a šněrovala steelky- ne, dnes bez nich prostě nejdu :D.

Po poněkud hektickém ránu jsem dorazila do školy včas. První hodinu byla ruština. Včera jsem se donutila napsat cvičení z pracovního sešitu, celkem asi dvě stránky, nakonec jsem napsala i referát na Šaljapina. Uprostřed hodiny učitel začal zkoušet. Naštěstí vzal první tři lidi podle abecedy, takže jsem se zkoušení vyhnula. O víkendu se na tu ruštinu musím podívat, v pondělí už mě nemine, leda bych se nechala přejmenovat :D.

Dějepis mi dnes (k překvapení mne samotné i všech okolo) podezřele moc šel. Před hodinou jsem na chvíli nahlédla do sešitu a hodině už to šlo nějak samo. Akorát mě mrzí, že jsem tak tichá- několikrát se stalo, že mě učitelka neslyšela a odpověď řekla spolužačka za mnou. Musím s tou tichostí něco udělat. Kéž by to šlo tak snadno, jak snadno se to napíše. 

O hudební výchově jsme se dívali na další část z filmu Amadeus. Na konci té části Mozart dorazil do Vídně, kde si od něj chtěl Josef II. objednat operu v němčině. Nevím přesně, o čem se tam pak bavili, ale moc dobře si pamatuji ten Mozartův smích. Popravdě řečeno, nedivím se, že ho na konci filmu zabijí. Mě ten smích lezl krkem už po hodině :D. Ale abych mu nekřivdila- jeho hudba je opravdu nádherná.

Následovala angličtina. Zkoušení mě naštěstí minulo. Zatím se na něj necítím, ještě látku dostatečně neumím a chci jedničku :D. 

Po příchodu do naší třídy na další hodinu mě málem ranila mrtvice. U katedry stála matikářka. Už se vrátila z volna. Bože proč? Naštěstí ji budeme mít až v pondělí. Celou dobu, co tam stála, jsem po ní házela zlé pohledy. Bez účinku, při odchodu vypadala stejně, jako předtím :D. Žádné rýsující se bříško jsem u ní také nezpozorovala, takže zpráva o jejím údajném těhotenství byl zřejmě drb. Bohužel.

O chemii jsem se vzpamatovávala z toho šoku. Literatura byla dnes velmi oddechová. Učitelka nám povídala o tom, že když spektrum barev "dáme do kruhu", naproti sobě jsou vždy "opačné" barvy. Když potom jednou barvou něco namalujeme, minutu se díváme na jeden bod v té kresbě a pak se podíváme na bod na bílé zdi nebo papíře, vidíme ten obrázek, ale ve "správných" barvách. Celou hodinu jsme tedy kreslili fialovo modré kytičky a "promítali" si je na papír ve správných barvách. Velmi mě štve, že jsem zapomněla, jak tomu učitelka říkala. Budu nad tím přemýšlet, třeba si vzpomenu. Jestli ne, v pondělí se zeptám. Pokud někdo víte, co myslím, a víte, jak se to jmenuje, prosím, napište mi to sem :).

Celé dopoledne mi připadalo, že je dnes pondělí. To nejspíš kvůli tomu, že jsem včera byla doma. Dokonce jsem si i úkoly napsala do kolonky "26.4." :D.

Zde dávám fotku mé kytičky z hodiny literatury. Není to žádné umělecké dílo, dávám to sem pro představu, jak vypadá kytka v těch "obrácených" barvách. Mimochodem, fungovalo to :-). Na papíře se kytka ukázala zeleno-žluto-oranžová.
kytička II

Po příchodu domů se mi chtělo spát. Hrozně. Dávám to za vinu chybějící snídani. Ve čtyři mi jel autobus do ZUŠky (pro ty, co tuto zkratku neznají: Základní umělecké školy). Už devět let tam totiž jednou týdne chodím na výtvarku :-). Pokračovala jsem v rozkresleném obrázku tuší. Schody a oblouk. Jelikož to bylo jedno z mých prvních "čárkování", moc se mi to nepovedlo. Schody byly trochu našikmo. Druhý obrázek vypadá líp, ale stále mám co zlepšovat. "Čárkování", jak tomu říká naše učitelka, mě docela baví. Když se o hodině nudím, často začnu něco bezmyšlenkovitě čárkovat do sešitu. Těm z vás, kteří nechápou, o čem to tu blábolím, se omlouvám. Až budu mít kresbu hotovou, dám vám jí sem, abyste to pochopili.

Naše skupina na výtvarce je poněkud věkově smíšená. Chodí tam děti asi od třetí třídy, nejstarší tam jsem já s kamarádem, který dnes chyběl. Co bych si počala bez sluchátek. Je neuvěřitelné, o čem se ty děti dokážou bavit. Nejvíce mě rozčiloval jeden kluk, co chodí asi do šesté třídy a seděl kousek ode mě. Je to nějaký počítačový maniak, každou hodinu mluví o hrách a neustále má blbé kecy na někoho okolo. Nejprve měl připomínky na adresu nás gympláků. Poté, co jsem po něm hodina nas*aný pohled (zkuste ho dvacet minut poslouchat a budete se dívat stejně :D)toho nechal. S jedním sluchátkem v uchu se mi dařilo jejich další rozhovor ignorovat. Zpozorněla jsem, teprve když jsem zaslechla slovo metal. Nenápadně jsem z ucha vyndala sluchátko, abych si je mohla lépe poslechnout. "Kolegyně" gymplačka, chodící o pár ročníků níž, mluvila o nějaké prý metalové skupině, kterou poslouchá. Bohužel jsem přeslechla název. Otravný kluk měl nějaké připomínky, načež jí začal odříkávat názvy nějakých "metalových" kapel s tím, jestli je zná. Moc názvů jsem nepochytila (díky skupince děvčat kousek od nás, která se také vybavovala pěkně nahlas). Poté, co jsem mezi vyjmenovávanými skupinami zaslechla Offspring (nebo jak se to píše), jsem se na hocha s pozvedlým obočím podívala. Nevím, co daná skupina hraje, jelikož jí neposlouchám, ale metal to rozhodně nebude. Další názvy jsem v šoku z předchozího opět přeslechla. Probudilo mě až slovo "Lordi". Znovu jsem se na kluka podívala. Koukl na mě se svým vševědoucím úsměvem. Pak se opět obrátil ke gymplačce. Mlel něco o tom, že jsou z Finska a jestli zná písničku Hallelujah (myslel Hard Rock Hallelujah?). Zatímco jsem si říkala, že už je na docela dobré cestě, padla slova Divokej Bill. S nutkáním pustit mu nějakou písničku, aby poznal, co je metal, jsem si opět vzala sluchátka- nechtěla jsem riskovat infarkt způsobený dalším výčtem "metalových" skupin.

Čárkování mě vážně baví. Dokonce jsem si vzala domů papír, perko a tuš, abych mohla o víkendu pokračovat.

Měla jsem v plánu již končit, ale ještě jsem si na něco vzpomněla. Mám menší problém- nemám scanner, tudíž vám sem nemohu dát své kresby. Už jsem rodičům oznámila, že si ho přeji k narozeninám příští měsíc, ale takovou dobu se mi čekat nechce. Zřejmě se vydám k sestřence, abych si mohla pár věcí naskenovat. Asi nebude mít moc radost, když jí scanner zamažu od uhlu :D.

Zítra se koná oslava svátků táty a bráchy+ bráchovy narozeniny (má totiž jeden den svátek a hned druhý den narozky). Dárky mám koupené, už je zbývá jen zabalit. Ráno musím vstát brzy, abych stihla uklidit v altánu a připravit grilování. Jenom doufám, že bude venku hezky, nemocná už jsem i tak.

Pokud jste došli až na konec, gratuluji vám. Dnešní dávku mého povídání jste přežili :-). Tak zase zítra ;)

Slibované přívěsky

23. dubna 2010 v 19:14 | Eluvies |  Ostatní
Tak jsem se konečně dostala ke zveřejnění slibovaných fotek mých přívěsků, které jsem si minulý týden objednala a tento týden dorazily :-)


22. dubna 2010- čtyři návštěvy knihkupectví a záchvat tvořivosti

22. dubna 2010 v 14:37 | Eluvies |  Den po dni
Dnes jsem se vzbudila ještě před šestou hodinou ráno s pocitem, že už musím vstávat. Po zjištění, kolik je doopravdy hodin, jsem si šla zas lehnout. V sedm mě vzbudil brácha, že se jde do školy a ať nezaspím. Když jsem dolezla dolů, v pyžamu, nabídl se, že mi dá vařit vodu na kafe. V tu chvíli mě přepadlo podezření, že mého bráchu unesli ufoni a místo něj sem nasadili někoho, kdo mu sice je podobný, ale zato se chová slušně. Nedozvěděla jsem se, proč se chová tak divně, ale jen co se za ním zabouchly dveře od domu, už mě to nezajímalo. Mazala jsem do pokoje za účelem obléknutí se- nejvíce času mi zabralo vybírání přívěsku :D.

Asi v půl deváté jsem vyrazila do města, v uších sluchátka. Nejprve jsem zašla do knihkupectví, snažíc se najít knihu pro tátu k svátku. Bohužel, Čachtickou paní před Božím soudem neměli, takže jsem se rozhodla poohlédnout se jinde s tím, že se přinejhorším vrátím a poprosím, aby knihu objednali. Udělala jsem si radost a ve slevě si koupila knížku pro sebe. Už se těším, až se pustím do čtení :D. Došla jsem k mému oblíbenému obchůdku- sice si toho v něm moc nekupuji, ale ráda tam chodím. Prodává tam takový starý vousatý pán, který mě nechá prohlížet si knihy, aniž by měl otravné otázky typu "už jste si něco vybrala?", jaké mívají prodavači v ostatních knihkupectvích. V tomto obchodě mají kromě knih také svíčky, keramiku a podobné "blbůstky". U knížek jsem strávila asi půl hodiny, nakonec jsem si koupila alespoň šňůrku k přívěsku. Mé kroky směřovaly do drogerie, kde jsem koupila "ten Axe sprej z reklamy" pro brášku+ jsem k nákupu obdržela takový malý roztomilý sprchový gel :D. Následně jsem svou návštěvou poctila ještě papírnictví, kde jsem pořídila náčrtník, skicák a uhel- tvořící nálada mě pronásleduje již od včerejšího večera.

Když jsem konečně došmajdala do Futura, odbíjela desátá hodina. V bižuterii jsem mamce koupila se zpožděním dárek k svátku- náušnice. Více jak půl hodiny jsem strávila ve zdejším knihkupectví, marně hledajíc buď knihu o Čachtické paní, nebo něco o psychologii. Nic. Nakonec jsem opět skončila u regálu s knihami o esoterice, astronomii a náboženství. Knihkupectví jsem opouštěla s prázdnou, tudíž jsem musela opět přes půlku města letět do prvního knihkupectví, kde jsem poprosila, aby výše zmiňovanou knihu objednali+ jsem pro tátu koupila knihu Ve stínu smrti čachtické paní. Je to již čtvrtý díl knih od Andreje Štiavnického. Třetí díl, který budou objednávat, dostane táta k narozeninám příští měsíc. Co se dá dělat, stejně bude knížky číst až o prázdninách. Šťastná z pořízení dárků jsem se usadila na autobusové zastávce.

Po čtyřech minutách čekání přijel autobus, který mě dovezl až ke gymplu, od kterého (a k mému "štěstí" i do kterého)to mám asi tři minuty cesty. Na můj vkus před ním čekalo nějak moc lidí. S ušklíbnutím jsem zpozorovala, že na dveřích vysejí dva známé papíry. Jistě, dnes se konaly přijímací zkoušky. Prohlídla jsem si několik potenciálních studentů, zamumlala si něco o tom, že ti chudáci ještě netuší, kam se to ženou, a šla domů. K mému překvapení jsem přišla v půl dvanácté. Stavila jsem se u babičky, která bydlí s námi, ale ve vlastním bytě. Po příchodu do pokoje jsem se donutila konečně nafotit všechny nově zakoupené přívěsky (tudíž dnes očekávejte fotky ;)).

Jak sleduji hodiny, zjišťuji, že se každou chvíli vrátí máma z práce. Ještě neví o tom, že jsem dnes nebyla ve škole. Nemám v plánu jí to oznamovat- tohle zůstane jen mezi mnou a taťkou, mamka by zbytečně vyváděla. 

Řekla bych, že jsem se vykecala dostatečně, tudíž můžu končit :D. Dostala jsem za úkol uklidit v altánu, chci si udělat pořádek v pokoji, podívat se na angličtinu a ruštinu, něco nakreslit a případně se pustit do čtení. Uff, snad to všechno stihnu. 

21. dubna 2010

21. dubna 2010 v 22:19 | Eluvies |  Den po dni
Jak jsem již říkala včera, z dnešního dne jsem měla poněkud obavy. Ráno se mi podařilo vstát o skoro deset minut déle, takže jsem vyběhla z domu v teniskách, nikoliv ve svých steelkách (které se zavazují trochu hůř), z čehož jsem měla celou cestu špatný pocit. Za tu dobu, co je mám, jsem si na ně velmi zvykla a to, že jdu do školy v něčem jiném, mě vyvádělo z míry.

Hned první hodinu byl zeměpis, na který jsme měly s kamarádkou projekt o Ústeckém kraji. Vše proběhlo docela v pořádku, četla jsem dokonce i docela nahlas (alespoň myslím). Následující hodinu (angličtina)se zkoušelo. Učitelka zvolila nový způsob vybírání ke zkoušení- losování. Naše jména napsala na papírky a pak vybrala dva studenty "na popravu". Naštěstí mé jméno řečeno nebylo, z čehož jsem měla radost, jelikož jsem se včera angličtinu nestihla naučit.

Třetí hodinu jsme měli občanskou výchovu- máme na ní našeho výtvarkáře, který to v hlavě nemá poněkud v pořádku. Jeho výklad je nesrozumitelný, nesouvislý, popletený a co je nejhorší- hlasitý. Sedím v první lavici, takže trpím nejvíce. Nechci vypadat jako lajdák, ale hodiny občanky trávím se sluchátkem v uchu, obyčejnou tužkou v ruce a papírem na kreslení před sebou. Pozor dávám akorát, když se opakuje na test, kdy si vždy zapíšu doslova to, co učitel řekl a pak jeho slova přepíšu do písemky. To je totiž jediný způsob, jak dostat za jedna, jelikož když píšete odpověď podle vlastních slov, v opravené písemce máte doplněná slova (některá naprosto nepodstatná)a strhané body. Bohužel musím říct, že hodiny s tímto učitelem nemají cenu- některé definice jsou naprosto chybné, nebo tam nejdůležitější informace nejsou zmíněny. Jinak by mě tento předmět zajímal. O některé věci, které bývají v hodinách zmíněny, se totiž zajímám.

Další hodinu jsme dokončily prezentaci zeměpisu, následující hodinu proběhla fyzika- na kterou jsme měly rovněž prezentaci, tentokrát na souhvězdí. Toto téma mi sedlo, jelikož se o astronomii zajímám i normálně, bohužel jsme byly omezeny jednou vyučovací hodinu, nýbrž prezentace neobsahovala vše, co bych chtěla.

Poslední hodinu, výtvarku, s výše zmiňovaným učitelem, nebudu nějak blíže popisovat. Dnes jsme měli teorii, takže jsem si nemohla ani kreslit a být za to ohodnocena. Ale přesto jsem něco nakreslila- až se mi podaří dostat k nějakému funkčnímu scanneru, obrázek vám sem dám ;)

Škola mě dnes natolik unavila, že jsem si po příchodu domů musela jít na chvíli lehnout. Po probuzení jsem brouzdala po internetu, plánovala, co budu dělat zítra a v šest hodin vyrážela na angličtinu.

Včera jsem zapomněla zmínit důležitou věc, třídní schůzky. A to nejen vám, ale i matce :D. Vzpomněla jsem si na to až 45 minut před začátkem schůzek, tudíž byla mamka poněkud nabroušená, že ji o něčem tak důležitém informuji takhle pozdě. Schůzky prý proběhly jako obvykle, nikdo si na mě nestěžoval (jaké překvapení :D).

Teď k tomu nejdůležitějšímu. Zítra se koná zeměpisná terénní práce- výlet do skláren v Poděbradech+ cesta pěšky k soutoku Labe a Cidliny. Jelikož moje spolusedící nejede, neměla bych mít s kým sedět ve vlaku a všeobecně si moc s kým povídat. Ne, že bych ostatní spolužáky nějak nesnášela, jen s nimi nemám moc o čem mluvit, nebo jsou daní lidé zabraní do povídání se svými spolusedícími. Navíc mám ještě stále odřené paty a tak by se mi špatně chodilo někde po soutocích, takže se mi podařilo přemluvit rodiče, abych zítra na terénní práci nemusela :D. Vím, není to ode mě vůbec hezké, ale omluvím to tím, že rodičům ušetřím sto korun :D. 

Už od rána plánuji, co budu zítra dělat. Vidina volného dne mě naplňuje radostným pocitem. Dopoledne bych chtěla vyrazit do města, zeptat se, jestli do knihkupectví už dorazila knížka, na kterou jsem se byla již dvakrát zeptat, plus se podívat po nějaké knížce o psychologii. Navíc jsem zjistila, že v knihovně je do konce měsíce výprodej vyřazených knih- duplikátů a zejména knih starých. Neočekávám, že se mi podaří najít tam něco zajímavého, ale proč se nepodívat. Také si nesmím zapomenout dojít do papírnictví koupit uhel, abych mohla kreslit také něčím jiným, než tužkou. V knihovně se nesmím zapomenout informovat o průkazce na dospělé oddělení. Poslední dobou zjišťuji, že mi knihy z oddělení dětského přestávají stačit a mnoho z titulů, které si vyhlídnu na internetu, mají právě v oddělení dospělém.

Odpoledne nejspíš strávím úklidem pokoje, učením se na zkoušení z angličtiny a psaním článků na blog. Už mám několik nápadů na články, tak se máte na co těšit :-). Jak tak pozoruji délku článku, nějak moc jsem se tu rozkecala, takže pro dnešek končím :D.

20. dubna 2010

20. dubna 2010 v 20:28 | Eluvies |  Den po dni
Poslední dny se těším, až budu ze školy doma, ještě před tím, než do ní dojdu. Někomu to přijde normální, u mě je to trochu podivné. Do páté třídy jsem školu milovala (už první týden o velkých prázdninách jsem otravovala s tím, že se tam chci vrátit :D), od té doby se mnohé změnilo- včetně mého názoru na školu. Beru ji jako součást svého života. Součást, která mě občas pěkně štve, občas jsem za ní ráda- ve chvílích, kdy využiji znalosti z ní získané. Poslední dny se však nemohu návratu domů dočkat již od prvního zazvonění. Čím to? Sama to nevím jistě. Jenom doufám, že mě to brzy přejde. Nejenom, že o některých hodinách nezvládám udržet pozornost, jelikož pořád přemýšlím, co doma udělat, ale také se mi již podařilo zvorat pár testů (čímž se parádně zpestřil můj průměr z jednotlivých předmětů).

První dvě hodiny dnes byla ruština. Moc mi nejde, navíc po nás učitel požaduje nemožné, což snižuje mojí chuť učit se na předmět. Na konci každé hodiny odvykládá, co všechno bychom měli umět, co máme do příští hodiny vypracovat, z čeho se bude zkoušet, atd. Zní to možná normálně. Jenže styl, jakým to učitel říká, vyvolává ve člověku pocit, že má práce nad hlavu.

Poslední, sedmou, hodinu proběhl spojený tělocvik. To znamená, že jsme měli tělocvik spojený s klukama. Jejich učitel je naštěstí takový, že nám řekne, ať si buď jdeme něco hrát, nebo ať sedíme, takže jsem se nemusela převlékat. Tentokrát se cvičilo venku, já jsem si se sluchátky v uších sedla na stůl na stolní tenis a sledovala spolužačky, jak hrají volejbal. Sluníčko mi při tom celou dobu ne zrovna příjemně svítilo do zad- díky černé mikině jsem myslela, že se uvařím. Nepatřím mezi moc velké milovníky tělocviku. Gymnastika mi přestala jít v šesté třídě a s míčovými hrami nemám také moc dobré zkušenosti- při volejbale si pravidelně narazím ruku, jediné, co mi jde, je přehazovaná, při které mám výhodu se svojí výškou.

Během sledování volejbalu se mi v myšlenkách zrodil nápad na obrázek. Co na něm bude, si nechám prozatím pro sebe, dnes jsem nakreslila takový hrubý návrh a postupně budu v kreslení pokračovat- až vám sem nakonec obrázek dám ;).

Konečně skončila poslední hodina. Mě plány na odpoledne se zhroutily ve chvíli, kdy mi kamarádka oznámila, že na zítřek máme mít dvě prezentace- jednu na zeměpis a jednu na fyziku. Jen nám se to dokáže tak parádně sejít- díky prezentacím budu zítra tři hodiny v kuse mluvit. Zeměpis totiž zabere dvě hodiny, fyzika pak jednu. Ze zítřka mám poněkud obavy, jelikož nepatřím mezi lidi disponující schopností mluvit nahlas před celou třídou- často se mi stává, že dostanu od učitele vynadáno za to, že mluvím potichu, ať se ale snažím sebevíc, hlasitěji před třídou prostě mluvit nedovedu. Zvláštní, doma (nebo mezi lidmi, které dobře znám)mluvím naprosto normálně, mamka si občas stěžuje, že až příliš nahlas :D. Kromě toho mě už dva dny pobolívá v krku a každou chvíli smrkám, takže zítra budu pravděpodobně huhňat (a ještě potichu :D).

V půl šesté jsme dokončily přípravy prezentace a já měla konečně klid. Po dlouhé době jsem se dostala k vynesení koše, který to už vážně potřeboval, a nasadila jsem psovi i kočce obojky proti klíšťatům. Poté jsem zapnula počítač a začala přemýšlet nad tímto blogem. Od jeho založení o něm uvažuji poměrně často, dnes jsem si vzala do ruky papír a sepsala si seznam rubrik, které tu plánuji- část je již zveřejněna v menu (i když bez článků), část se teprve objeví (ať se máte na co těšit). 

Potřebovala bych, aby měl den více hodin. Mám v plánu napsat pár článků na blog, ještě se musím učit angličtinu na zítřejší zkoušení, uklidit si na stole a také bych chtěla začít číst jednu z knížek, které jsem si vypůjčila v knihovně. Opět zjišťuji, že nestíhám.

Literatura

20. dubna 2010 v 19:09 | Eluvies


Všechny přečtené knihy jsou uvedeny v seznamu výše. K některým knihám však píši i obsahy/recenze/komentáře/něco na ten způsob. Takové články pak najdete v rubrice níže.

Literatura (obsahy knih)

CHALLENGES
Stejně jako loni se účastním challenge Knihy v mých myšlenkách (odkaz v menu). Články budu přidávat do stejné rubriky jako loni, najdete ji níže.


*Obrázek nahoře pochází odsud

19. dubna 2010- pokračování

19. dubna 2010 v 22:21 | Eluvies |  Den po dni
Pokud jsem vás předchozím článkem dostatečně neotrávila, čtěte dál :-).

Během odpoledne má maličkost spolu s mamkou zavítala krom jiného i do jistého výprodeje kožených oděvů, či tak něco. Já bych tam normálně nevlezla, ale mamka se chtěla kouknout po nějaké bundě. Zatímco si zkoušela cosi bílého, co se mi vůbec nelíbilo, prošly kolem nás dvě důchodkyně. Jejich rozhovor mě pobavil, níže uvádím jeho část:

I: "Mají tu krásné věci. Hodně bych si tady toho vybrala"
II: "Ano to mají"
I: "Potřebovala bych si sehnat nějakého bohatého milence"
II: "Ty jsi blbá, pojď už"

Napsané to nevyzní tak jako ve skutečnosti. Představte si šedovlasou drobounkou stařenku, jak své přítelkyni vypráví o tom, že by potřebovala bohatého milence. V tu chvíli jsem se neubránila smíchu.




19. dubna 2010

19. dubna 2010 v 20:00 | Eluvies |  Den po dni
Přiznám se, nečekala jsem, že se toho dnes stane tolik. Poté, co jsem se deset minut po zazvonění budíku vyhrabala z postele, zazvonil telefon. Volali mi od PPLky, že pro mě mají balíček, z čehož jsem měla obrovskou radost, protože na něj čekám už asi pět dní.

Náladu mi trochu pokazil mladší bratr. Na má upozornění, že v 7:15 nehodlám mazat chleba s nutellou, se jako obvykle vykašlal a požadoval svou snídani. S nadávkami mu bylo vyhověno, načež jsem do školy vybíhala skoro ve tři čtvrtě na osm. Naštěstí bydlím jen dvě ulice od školy, tudíž si to mohu dovolit, ale pro lepší pocit se vždy snažím domov opouštět kolem půli.

Ve škole dnes probíhalo vše v pohodě. Již dva týdny nám úspěšně odpadá matematika, což je samo o sobě úžasné, navíc bývá nahrazována češtinou. Druhou hodinu přišla na řadu informatika. Říkala jsem si, že bych sem přidala článek, bohužel má moje spolusedící ve zvyku čučet mi do monitoru a já nechci, aby si tyto články četla s vědomím, že je píšu já. Učitelka na angličtinu dnes nemohla mluvit, tak většinu hodiny pouštěla anglické písničky. Nečekala bych to, ale učitelka měla na tom cédéčku krom jiného také několik písniček od Nightwish :-).

Právě jsem mířila do naší ulice, když mě minulo auto, rozvážející PPLky. Balíček převzal dědeček, po příchodu mi ho předal a já ho hned po příchodu do pokoje nedočkavě rozbalila. Obsahoval vše, co měl. Až budu mít čas, dám vám sem fotky přívěsků, abyste se mohli také pokochat.

Po obědě jsem chtěla napsat článek na blog, ale vyrušila mě mamka, která volala, že ve městě objevila jednobarevnou černou mikinu. Už více jak týden nějakou sháním, ale vždy je na ní nějaký nápis či kamínky. Takže jsem se zvedla od notebooku a letěla do města pro mikinu. Je docela hezká, jen budu muset sundat jednu věc, pověšenou na zipu. Cestou zpátky k mikině přibyly ještě jedny silonky. Nevím proč, ale likviduju je neuvěřitelnou rychlostí.

Po příchodu domů konečně píšu článek. Zjišťuji, že jsem dlouho nic pořádného nepsala (hodiny slohu učitelka často mění na hodiny jazyka), což jde na tomto textu zpozorovat. Snad se časem mé psaní zase vrátí tam, kde bylo dřív. Neustále uvažuji nad tím, co na blog přidat. Můžete si všimnout nového vzhledu, který tu bude, než si udělám čas na vymyšlení něčeho lepšího.

Po celý den mě pronásleduje pocit, že mi upadne noha. Před třemi dny jsem si totiž na obě paty pořídila parádní odřeniny- týden staré Steelky udělaly své. Pořád se to nějak nechce začít hojit, asi tomu budu muset nějak pomoci.

No, řekla bych, že by to pro dnešek mohlo stačit, jestli někdo z vás došel až na konec, gratuluji :-) 

Počátek blogu

18. dubna 2010 v 23:02 | Eluvies |  Den po dni
18. 4. 2010, 22:54

Dnešní den bude zapsán do mé soukromé historie jako den založení už několik týdnů plánovaných stránek. Často v duchu píši články o mých myšlenkách a zážitcích, konečně jsem dospěla k rozhodnutí, že by bylo dobré si pro tyto účely založit blog. Časem zde budou přibývat různé články, nečekejte však nic psané stylem ctrl+c ctrl+v, takových blogů je více než dost.
Omlouvám se, jak je článek napsaný. Díky množství nápadů prostě nevím, kde začít. Pro úvod by to mohlo stačit, doufám, že se vám blog bude líbit.

Aktualizace, 23.8.2010: článek přesunut do Deníku