19. dubna 2010

19. dubna 2010 v 20:00 | Eluvies |  Den po dni
Přiznám se, nečekala jsem, že se toho dnes stane tolik. Poté, co jsem se deset minut po zazvonění budíku vyhrabala z postele, zazvonil telefon. Volali mi od PPLky, že pro mě mají balíček, z čehož jsem měla obrovskou radost, protože na něj čekám už asi pět dní.

Náladu mi trochu pokazil mladší bratr. Na má upozornění, že v 7:15 nehodlám mazat chleba s nutellou, se jako obvykle vykašlal a požadoval svou snídani. S nadávkami mu bylo vyhověno, načež jsem do školy vybíhala skoro ve tři čtvrtě na osm. Naštěstí bydlím jen dvě ulice od školy, tudíž si to mohu dovolit, ale pro lepší pocit se vždy snažím domov opouštět kolem půli.

Ve škole dnes probíhalo vše v pohodě. Již dva týdny nám úspěšně odpadá matematika, což je samo o sobě úžasné, navíc bývá nahrazována češtinou. Druhou hodinu přišla na řadu informatika. Říkala jsem si, že bych sem přidala článek, bohužel má moje spolusedící ve zvyku čučet mi do monitoru a já nechci, aby si tyto články četla s vědomím, že je píšu já. Učitelka na angličtinu dnes nemohla mluvit, tak většinu hodiny pouštěla anglické písničky. Nečekala bych to, ale učitelka měla na tom cédéčku krom jiného také několik písniček od Nightwish :-).

Právě jsem mířila do naší ulice, když mě minulo auto, rozvážející PPLky. Balíček převzal dědeček, po příchodu mi ho předal a já ho hned po příchodu do pokoje nedočkavě rozbalila. Obsahoval vše, co měl. Až budu mít čas, dám vám sem fotky přívěsků, abyste se mohli také pokochat.

Po obědě jsem chtěla napsat článek na blog, ale vyrušila mě mamka, která volala, že ve městě objevila jednobarevnou černou mikinu. Už více jak týden nějakou sháním, ale vždy je na ní nějaký nápis či kamínky. Takže jsem se zvedla od notebooku a letěla do města pro mikinu. Je docela hezká, jen budu muset sundat jednu věc, pověšenou na zipu. Cestou zpátky k mikině přibyly ještě jedny silonky. Nevím proč, ale likviduju je neuvěřitelnou rychlostí.

Po příchodu domů konečně píšu článek. Zjišťuji, že jsem dlouho nic pořádného nepsala (hodiny slohu učitelka často mění na hodiny jazyka), což jde na tomto textu zpozorovat. Snad se časem mé psaní zase vrátí tam, kde bylo dřív. Neustále uvažuji nad tím, co na blog přidat. Můžete si všimnout nového vzhledu, který tu bude, než si udělám čas na vymyšlení něčeho lepšího.

Po celý den mě pronásleduje pocit, že mi upadne noha. Před třemi dny jsem si totiž na obě paty pořídila parádní odřeniny- týden staré Steelky udělaly své. Pořád se to nějak nechce začít hojit, asi tomu budu muset nějak pomoci.

No, řekla bych, že by to pro dnešek mohlo stačit, jestli někdo z vás došel až na konec, gratuluji :-) 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama