20. dubna 2010

20. dubna 2010 v 20:28 | Eluvies |  Den po dni
Poslední dny se těším, až budu ze školy doma, ještě před tím, než do ní dojdu. Někomu to přijde normální, u mě je to trochu podivné. Do páté třídy jsem školu milovala (už první týden o velkých prázdninách jsem otravovala s tím, že se tam chci vrátit :D), od té doby se mnohé změnilo- včetně mého názoru na školu. Beru ji jako součást svého života. Součást, která mě občas pěkně štve, občas jsem za ní ráda- ve chvílích, kdy využiji znalosti z ní získané. Poslední dny se však nemohu návratu domů dočkat již od prvního zazvonění. Čím to? Sama to nevím jistě. Jenom doufám, že mě to brzy přejde. Nejenom, že o některých hodinách nezvládám udržet pozornost, jelikož pořád přemýšlím, co doma udělat, ale také se mi již podařilo zvorat pár testů (čímž se parádně zpestřil můj průměr z jednotlivých předmětů).

První dvě hodiny dnes byla ruština. Moc mi nejde, navíc po nás učitel požaduje nemožné, což snižuje mojí chuť učit se na předmět. Na konci každé hodiny odvykládá, co všechno bychom měli umět, co máme do příští hodiny vypracovat, z čeho se bude zkoušet, atd. Zní to možná normálně. Jenže styl, jakým to učitel říká, vyvolává ve člověku pocit, že má práce nad hlavu.

Poslední, sedmou, hodinu proběhl spojený tělocvik. To znamená, že jsme měli tělocvik spojený s klukama. Jejich učitel je naštěstí takový, že nám řekne, ať si buď jdeme něco hrát, nebo ať sedíme, takže jsem se nemusela převlékat. Tentokrát se cvičilo venku, já jsem si se sluchátky v uších sedla na stůl na stolní tenis a sledovala spolužačky, jak hrají volejbal. Sluníčko mi při tom celou dobu ne zrovna příjemně svítilo do zad- díky černé mikině jsem myslela, že se uvařím. Nepatřím mezi moc velké milovníky tělocviku. Gymnastika mi přestala jít v šesté třídě a s míčovými hrami nemám také moc dobré zkušenosti- při volejbale si pravidelně narazím ruku, jediné, co mi jde, je přehazovaná, při které mám výhodu se svojí výškou.

Během sledování volejbalu se mi v myšlenkách zrodil nápad na obrázek. Co na něm bude, si nechám prozatím pro sebe, dnes jsem nakreslila takový hrubý návrh a postupně budu v kreslení pokračovat- až vám sem nakonec obrázek dám ;).

Konečně skončila poslední hodina. Mě plány na odpoledne se zhroutily ve chvíli, kdy mi kamarádka oznámila, že na zítřek máme mít dvě prezentace- jednu na zeměpis a jednu na fyziku. Jen nám se to dokáže tak parádně sejít- díky prezentacím budu zítra tři hodiny v kuse mluvit. Zeměpis totiž zabere dvě hodiny, fyzika pak jednu. Ze zítřka mám poněkud obavy, jelikož nepatřím mezi lidi disponující schopností mluvit nahlas před celou třídou- často se mi stává, že dostanu od učitele vynadáno za to, že mluvím potichu, ať se ale snažím sebevíc, hlasitěji před třídou prostě mluvit nedovedu. Zvláštní, doma (nebo mezi lidmi, které dobře znám)mluvím naprosto normálně, mamka si občas stěžuje, že až příliš nahlas :D. Kromě toho mě už dva dny pobolívá v krku a každou chvíli smrkám, takže zítra budu pravděpodobně huhňat (a ještě potichu :D).

V půl šesté jsme dokončily přípravy prezentace a já měla konečně klid. Po dlouhé době jsem se dostala k vynesení koše, který to už vážně potřeboval, a nasadila jsem psovi i kočce obojky proti klíšťatům. Poté jsem zapnula počítač a začala přemýšlet nad tímto blogem. Od jeho založení o něm uvažuji poměrně často, dnes jsem si vzala do ruky papír a sepsala si seznam rubrik, které tu plánuji- část je již zveřejněna v menu (i když bez článků), část se teprve objeví (ať se máte na co těšit). 

Potřebovala bych, aby měl den více hodin. Mám v plánu napsat pár článků na blog, ještě se musím učit angličtinu na zítřejší zkoušení, uklidit si na stole a také bych chtěla začít číst jednu z knížek, které jsem si vypůjčila v knihovně. Opět zjišťuji, že nestíhám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama