23.4.2010- popletené dny, tuš a děti probírající "metal"

23. dubna 2010 v 23:57 | Eluvies |  Den po dni
Zamžourám do ranního slunce, pak pohlédnu na hodiny. Se zděšením zjistím, že už jsem měla před deseti minutami vstávat. Po rychlém obléknutí se přilítnu do kuchyně. 7:22. "Tak snídat dnes asi nebudu," pomyslela jsem si, chvíli na to už jsem zmizela v koupelně. Asi tak za dvanáct minut už jsem seděla na schodech a šněrovala steelky- ne, dnes bez nich prostě nejdu :D.

Po poněkud hektickém ránu jsem dorazila do školy včas. První hodinu byla ruština. Včera jsem se donutila napsat cvičení z pracovního sešitu, celkem asi dvě stránky, nakonec jsem napsala i referát na Šaljapina. Uprostřed hodiny učitel začal zkoušet. Naštěstí vzal první tři lidi podle abecedy, takže jsem se zkoušení vyhnula. O víkendu se na tu ruštinu musím podívat, v pondělí už mě nemine, leda bych se nechala přejmenovat :D.

Dějepis mi dnes (k překvapení mne samotné i všech okolo) podezřele moc šel. Před hodinou jsem na chvíli nahlédla do sešitu a hodině už to šlo nějak samo. Akorát mě mrzí, že jsem tak tichá- několikrát se stalo, že mě učitelka neslyšela a odpověď řekla spolužačka za mnou. Musím s tou tichostí něco udělat. Kéž by to šlo tak snadno, jak snadno se to napíše. 

O hudební výchově jsme se dívali na další část z filmu Amadeus. Na konci té části Mozart dorazil do Vídně, kde si od něj chtěl Josef II. objednat operu v němčině. Nevím přesně, o čem se tam pak bavili, ale moc dobře si pamatuji ten Mozartův smích. Popravdě řečeno, nedivím se, že ho na konci filmu zabijí. Mě ten smích lezl krkem už po hodině :D. Ale abych mu nekřivdila- jeho hudba je opravdu nádherná.

Následovala angličtina. Zkoušení mě naštěstí minulo. Zatím se na něj necítím, ještě látku dostatečně neumím a chci jedničku :D. 

Po příchodu do naší třídy na další hodinu mě málem ranila mrtvice. U katedry stála matikářka. Už se vrátila z volna. Bože proč? Naštěstí ji budeme mít až v pondělí. Celou dobu, co tam stála, jsem po ní házela zlé pohledy. Bez účinku, při odchodu vypadala stejně, jako předtím :D. Žádné rýsující se bříško jsem u ní také nezpozorovala, takže zpráva o jejím údajném těhotenství byl zřejmě drb. Bohužel.

O chemii jsem se vzpamatovávala z toho šoku. Literatura byla dnes velmi oddechová. Učitelka nám povídala o tom, že když spektrum barev "dáme do kruhu", naproti sobě jsou vždy "opačné" barvy. Když potom jednou barvou něco namalujeme, minutu se díváme na jeden bod v té kresbě a pak se podíváme na bod na bílé zdi nebo papíře, vidíme ten obrázek, ale ve "správných" barvách. Celou hodinu jsme tedy kreslili fialovo modré kytičky a "promítali" si je na papír ve správných barvách. Velmi mě štve, že jsem zapomněla, jak tomu učitelka říkala. Budu nad tím přemýšlet, třeba si vzpomenu. Jestli ne, v pondělí se zeptám. Pokud někdo víte, co myslím, a víte, jak se to jmenuje, prosím, napište mi to sem :).

Celé dopoledne mi připadalo, že je dnes pondělí. To nejspíš kvůli tomu, že jsem včera byla doma. Dokonce jsem si i úkoly napsala do kolonky "26.4." :D.

Zde dávám fotku mé kytičky z hodiny literatury. Není to žádné umělecké dílo, dávám to sem pro představu, jak vypadá kytka v těch "obrácených" barvách. Mimochodem, fungovalo to :-). Na papíře se kytka ukázala zeleno-žluto-oranžová.
kytička II

Po příchodu domů se mi chtělo spát. Hrozně. Dávám to za vinu chybějící snídani. Ve čtyři mi jel autobus do ZUŠky (pro ty, co tuto zkratku neznají: Základní umělecké školy). Už devět let tam totiž jednou týdne chodím na výtvarku :-). Pokračovala jsem v rozkresleném obrázku tuší. Schody a oblouk. Jelikož to bylo jedno z mých prvních "čárkování", moc se mi to nepovedlo. Schody byly trochu našikmo. Druhý obrázek vypadá líp, ale stále mám co zlepšovat. "Čárkování", jak tomu říká naše učitelka, mě docela baví. Když se o hodině nudím, často začnu něco bezmyšlenkovitě čárkovat do sešitu. Těm z vás, kteří nechápou, o čem to tu blábolím, se omlouvám. Až budu mít kresbu hotovou, dám vám jí sem, abyste to pochopili.

Naše skupina na výtvarce je poněkud věkově smíšená. Chodí tam děti asi od třetí třídy, nejstarší tam jsem já s kamarádem, který dnes chyběl. Co bych si počala bez sluchátek. Je neuvěřitelné, o čem se ty děti dokážou bavit. Nejvíce mě rozčiloval jeden kluk, co chodí asi do šesté třídy a seděl kousek ode mě. Je to nějaký počítačový maniak, každou hodinu mluví o hrách a neustále má blbé kecy na někoho okolo. Nejprve měl připomínky na adresu nás gympláků. Poté, co jsem po něm hodina nas*aný pohled (zkuste ho dvacet minut poslouchat a budete se dívat stejně :D)toho nechal. S jedním sluchátkem v uchu se mi dařilo jejich další rozhovor ignorovat. Zpozorněla jsem, teprve když jsem zaslechla slovo metal. Nenápadně jsem z ucha vyndala sluchátko, abych si je mohla lépe poslechnout. "Kolegyně" gymplačka, chodící o pár ročníků níž, mluvila o nějaké prý metalové skupině, kterou poslouchá. Bohužel jsem přeslechla název. Otravný kluk měl nějaké připomínky, načež jí začal odříkávat názvy nějakých "metalových" kapel s tím, jestli je zná. Moc názvů jsem nepochytila (díky skupince děvčat kousek od nás, která se také vybavovala pěkně nahlas). Poté, co jsem mezi vyjmenovávanými skupinami zaslechla Offspring (nebo jak se to píše), jsem se na hocha s pozvedlým obočím podívala. Nevím, co daná skupina hraje, jelikož jí neposlouchám, ale metal to rozhodně nebude. Další názvy jsem v šoku z předchozího opět přeslechla. Probudilo mě až slovo "Lordi". Znovu jsem se na kluka podívala. Koukl na mě se svým vševědoucím úsměvem. Pak se opět obrátil ke gymplačce. Mlel něco o tom, že jsou z Finska a jestli zná písničku Hallelujah (myslel Hard Rock Hallelujah?). Zatímco jsem si říkala, že už je na docela dobré cestě, padla slova Divokej Bill. S nutkáním pustit mu nějakou písničku, aby poznal, co je metal, jsem si opět vzala sluchátka- nechtěla jsem riskovat infarkt způsobený dalším výčtem "metalových" skupin.

Čárkování mě vážně baví. Dokonce jsem si vzala domů papír, perko a tuš, abych mohla o víkendu pokračovat.

Měla jsem v plánu již končit, ale ještě jsem si na něco vzpomněla. Mám menší problém- nemám scanner, tudíž vám sem nemohu dát své kresby. Už jsem rodičům oznámila, že si ho přeji k narozeninám příští měsíc, ale takovou dobu se mi čekat nechce. Zřejmě se vydám k sestřence, abych si mohla pár věcí naskenovat. Asi nebude mít moc radost, když jí scanner zamažu od uhlu :D.

Zítra se koná oslava svátků táty a bráchy+ bráchovy narozeniny (má totiž jeden den svátek a hned druhý den narozky). Dárky mám koupené, už je zbývá jen zabalit. Ráno musím vstát brzy, abych stihla uklidit v altánu a připravit grilování. Jenom doufám, že bude venku hezky, nemocná už jsem i tak.

Pokud jste došli až na konec, gratuluji vám. Dnešní dávku mého povídání jste přežili :-). Tak zase zítra ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | E-mail | 25. dubna 2010 v 19:36 | Reagovat

Taky razíš heslo: život je jako metal. těžkej, ale krásnej? :-)

2 eluvies eluvies | Web | 26. dubna 2010 v 20:21 | Reagovat

Tohle heslo jsem sice zatím neslyšela, nicméně se mi zalíbilo :-)

3 artiste artiste | Web | 30. listopadu 2010 v 19:01 | Reagovat

Offspring jsou punk,ale lordi jsou metal.

4 Eluvies Eluvies | Web | 30. listopadu 2010 v 22:02 | Reagovat

Á, já si říkala, že to bude něco takového.... jo, o lordech vím, že jsou metal- už jsem začínala doufat, že se ten kluk chytil a pak zas byl úplně blbě

5 artiste artiste | Web | 1. prosince 2010 v 14:52 | Reagovat

:D no,zvoral to chlapeček trošku :D Ale vkus má dobrej,poslouchám podobný věcy...Ale aspoň rozeznám metal od punku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama