28. dubna 2010- nákup dárků a vyhlášení "zdravého" týdne pro nohy

28. dubna 2010 v 23:07 | Eluvies |  Den po dni
Ráno mě vzbudily sluneční paprsky, které mi skrze okno svítily do obličeje. Dobře, dobře. Vzdávám pokus o "umělecký" začátek. Ráno mě tradičně vybudil nenáviděný zvuk budíku :D. Když jsem se již oblečená shlédla v zrcadle, usoudila jsem, že dnes budu vyčnívat o něco víc než obvykle. Posuďte sami- černé tričko, černá mikina, černá sukně, síťované punčochy a moje steelky, to vše doplněné "milovanou" blonďatou hřívou, kterou mám již více jak měsíc nutkání obarvit na hnědo, případně na černo (s červeným proužkem :D). Ráda bych si na léto pořídila jinou barvu, nejlépe světle hnědou. Blond, kterou mám od malička, mě již přestává bavit a navíc v kombinaci s např. dnešním oblečením vypadám spíš jak nějaká lehká holka, což rozhodně nejsem. To mě přivádí k úvaze o tom, co vlastně jsem. Když se mě na to někdo zeptá, nevím moc, jak odpovědět. Prostě jsem holka, co si obléká a poslouchá to, co se jí líbí a moc jí nezáleží na tom, co si myslí ostatní (kteří většinou koukají dost divně). Přichází otázka, jaký mám "styl". Nezařazuji se nikam. Líbí se mi gothická móda, poslední dobou se u mě v mobilu začíná stále víc objevovat příslušná huba (abych předešla nějakým připomínkám- myslím teď hlavně gothic rock). V žádném případě bych se však nenazvala gothikem- stále u mě totiž převažuje spíš metal. To mě přivádí k označení "metalistka". Ano, k metalu mám z veškeré hudby nejblíž, ale za metalistku se také nepovažuji. Odrazuje mě od toho fakt, že by se určitě našli lidé, kteří by měli kecy typu "ty jsi pozérka" apod. Takže aby bylo jasno- jsem prostě sama sebou a do žádného stylu se prozatím nezařazuji. Jej, teď jsem si uvědomila, že mám psát o tom, co se dnes dělo a místo toho tu začínám vyprávět o mém "stylu" :D. Takže, po zjištění, jak budu ostatním celý den nejspíš připadat, jsem vyrazila do školy.

První hodinu byl zeměpis. Dostala jsem dvě jedničky, což se zase tak často nestává, jelikož učitelka má ve zvyku dávat do testu věci, o kterých si ve škole nepovídáme a tudíž člověk jako já (co se o zeměpis dvakrát nezajímá)nemá šanci je vědět. 

O angličtině mě zkoušení opět minulo :D. Následovala hodina matematiky, při níž jsme si opravovali čtvrtletky. Když učitelka procházela kolem mě, zadívala se na mě. "Tobě jsem včera slíbila ten test viď? Tak zítra." Podívala jsem se na ní a něco zamručela, tváříc se, že o ničem nevím. Tak doufám, že to do zítřka zase zapomene. Sice už látku chápu, ale nechci to moc zkoušet v testu :D.

Čtvrtou hodinu jsme měli můj oblíbený sloh. Učitelka mě ale moc nepotěšila- povídali jsme si o publicistických útvarech a skončili u rozhovoru, načež nám bylo oznámeno, že si do zítřka máme vytvořit trojice a každé skupince bude přidělen učitel ze školy, se kterým uděláme rozhovor. Takže paráda, už vidím, jak si při mém štěstí vylosuji svou "oblíbenou" matikářku :D.

Poslední dvě hodiny by se daly označit téměř za volno. Místo fyziky jsme dostali občanku. Učitel si změny nejspíš nevšiml, takže dorazil až čtvrt hodiny před koncem. Následovala výtvarná výchova (na tu nás má ten samý učitel, co na občanku). Měli jsme za úkol vytvořit jakýsi plakát, který bude zaměřen na jeden žánr knih- napsat název žánru, nějaké motto, nakreslit pozadí a na čtvrtku dolepit 15 obrázků knih z daného žánru. Ihned jsem věděla, co budu kreslit. Celou hodinu jsem tedy potichu seděla se sluchátkem v uchu (při hudbě se mi lépe kreslí, ať si učitel říká, co chce)a pečlivě po čtvrtce kreslila krvavé fleky, okolo nápisu "horory"- konečně práce, na které se vyřádím. Zazvonilo dřív, než jsem stihla práci dokončit- mám v plánu tam doplnit ještě několik hororových prvků (uvažuji o sekáčku na maso :D), aby všude nebyla jen krev a já nevypadala jak psychopat :D.

Doma jsem tradičně shlédla čarodějky, poté přišel taťka s tím, že má babička narozeniny a jestli bych jí nekoupila dárek. Jelikož jsem s tím počítala, ani jsem se nepřevlékala a rovnou vyrazila. Obdržela jsem od taťky tisícovku s tím, že si za zbytek můžu koupit něco pro sebe. V drogerii jsem babičce nakoupila nějaké krémy, pro sebe pořídila krásně rudý lak na nehty a pudr (ten můj se mi totiž podařilo rozflákat). Pak jsem zamířila ještě do futura. V New Yorkeru jsem měla vyhlídnuté bolerko, které se vpředu zavazuje a potřebuji ho na tancování (pokud to ještě nevíte, jednou týdne chodím vrtět zadkem do školní tělocvičny :D. Ano, orient :D). Měla jsem celou cestu sluchátka, takže jsem okolí téměř vůbec neslyšela. Nicméně jsem zaregistrovala, že se na křižovatce z okna kolemjedoucího auta vyklonila jakási tmavá hlava a měla nějakou připomínku mým směrem. Netuším, co to bylo, tudíž mě to nijak netrápí. Cestou domů jsem se ještě stavila na městském úřadě, kde jsem si po čtvrthodinovém čekání vyzvedla potřebné papíry pro zřízení občanského průkazu (a je to venku, je mi teprve patnáct- tedy bude za chvíli :D. Doufám, že na mě díky tomuto zjištění nezměníte názor).  Velmi mě pobavilo, když jsem přišla k oknéku s tím, že chci "zažádat o občanku" a ta paní se mě zeptala: "A z jakého důvodu chcete nový občanský průkaz?". Řekla jsem jí, že chci první občanský průkaz, načež se mě překvapeně zeptala, jestli mi vážně ještě nebylo patnáct. Když jsem přikývla, zatvářila se opět trochu překvapeně, načež mi ochotně předala všechny potřebné papíry a vysvětlila, co všechno budu muset příště na úřad vzít. Nedivím se, že byla tak překvapená. Každý mi říká, že vypadám starší.

Domů jsem se vrátila v pět. Jinak to nešlo, musela jsem vyzkoušet nový lak. Je krásný, jen se mi nehty zdály moc rudé, tak jsem přes každý nalakovala ještě tenkou černou šikmou čárku. Bohužel jsem měla v šest odjíždět na angličtinu a nehty mi úplně nedoschly, takže jsem si trochu zničila lak na levém palci. Příliš mě to nepřekvapilo- nikdy se mi nepovede nalakovat si nehty, aniž bych si je nějak zničila :D.

Angličtina probíhala dobře, dokonce jsem mluvila víc, než obvykle (a kupodivu správně). Po návratu domů jsem ještě bráchovi k večeři umíchala vajíčka, vykoupala se a zasedla k počítači, abych napsala tento článek. Doufám, že vás jeho délka (a obsah)příliš neotrávila. 

Už jsem chtěla končit, ale jak si tak čtu nadpis článku, uvědomuji si, že jsem vám zapomněla napsat o "zdravém" týdnu pro mé nohy (což vás určitě nesmírně zajímá :D). Když jsem si totiž dnes obula steelky, myslela jsem, že umřu bolestí. Nejenom, že se mi ještě nedohojily puchýře z minula. Jeden nehezky ztvrdl a v okolí tak nějak napuchl a zčervenal. Hrozně to bolí a já nevím, co s tím. Druhá noha je na tom o něco lépe, nicméně taky nevypadá moc hezky. Proto jsem usoudila, že bude lepší, když steelky nechám týden hezky na svém místě na schodech a budu chodit v teniskách. Příští měsíc jedeme na školu v přírodě a já bych tam ráda chodila na výlety, aniž bych celou cestu kňučela.

Tak, teď jsem vás obeznámila o stavu svých nohou, což vás všechny jistě hrozně zajímalo (vím, že ne, ale jednou jsem se rozhodla, že sem budu psát i nedůležité věci, tak to tu máte) a můžu si jít v klidu lehnout. Dobrou noc :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | E-mail | 29. dubna 2010 v 13:40 | Reagovat

Jak si tak čtu, tak koukám, že máme pár věcí společných, krom těch steelek :-). Zbožňuju gothic módu, samé černé a červené věci (což okolí samozřejmě nechápe) a mám ráda metal, ale nejsem ani gothic ani metalistka :-D. Akorát vlasy si barvit nehodlám, protože mi bylo řečeno že bych vypadala jak Sněhurka, kdybych šla do černé :-/. Tak jen piš dál ať je co číst.

2 eluvies eluvies | Web | 29. dubna 2010 v 23:11 | Reagovat

Podle tvých komentářů si taky říkám, že máme některé věci společné :-). Co se týče té Sněhurky- mám taky docela bledou pleť, proto s černou prozatím počkat, ale kdybych náhodou vypadala jako Sněhurka- lidé se na mě koukaj divně už tak, tak co :D
Psát samozřejmě budu, jsem ráda, že to čte alespoň někdo :-)

3 Eli Eli | E-mail | 30. dubna 2010 v 10:03 | Reagovat

To moc dobře znám takové ty udivené pohledy lidí, když kolem nich projdu většinou celá v černém a k tomu ještě ty steelky :-), ale člověk si časem zvykne. Hlavně že tě doma berou takovou jaká jsi.

4 eluvies eluvies | Web | 30. dubna 2010 v 19:00 | Reagovat

Přesně tak, já už jsem si docela zvykla :-). Jen se cítím nesvá, když na mě koukaj divně a já nemám steelky :D. Ještě že doma jsou v pohodě...

5 Eli Eli | E-mail | 2. května 2010 v 18:40 | Reagovat

Tak v tom se shodnem. Taky se líp a tak nějak bezpečněji cítím ve steelkách. Koneckonců jsou to těžké boty a kdyby někdo opruzoval... :-)

6 eluvies eluvies | Web | 2. května 2010 v 19:10 | Reagovat

Přesně tak :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama