6. května 2010- váha, knížky a orient

7. května 2010 v 20:51 | Eluvies |  Den po dni
Do školy jsem dorazila v docela dobrém čase, ještě nezvonilo. První hodinu mě čekal tělocvik. Zkoušení jsem si odbyla minulou hodinu, dnes se hrál volejbal. Bohužel moje kamarádka chyběla, takže jsem musela být ve dvojici s učitelkou. Volejbal mi moc nejde, moje prsty při něm mají tendenci se lámat :D (myslím to vážně, před dvěma lety jsem navštívila rentgen asi šestkrát, vše po hodině volejbalu). Kazila jsem to, takže zvonění pro mě bylo více než vysvobozující.

O matematice mi učitelka dala ohodnocenou písemku. Dostala jsem očekávanou trojku- jeden příklad správně, druhý ne. Následující hodinu jsem odcházela k doktorce na patnáctiletou prohlídku. Doufala jsem, že bude v čekárně hodně lidí, jelikož se po češtině psal test z biologie. Když jsme s mamkou v 10:30 přišly do čekárny, nebyla tam ani noha. Vše probíhalo v pohodě, do chvíle, než mi bylo řečeno, ať si jdu stoupnout na váhu. V přesvědčení, že vážím stále 57 kg jsem vyšla k váze. Jaké bylo mé překvapení, když se tam objevilo 61,3. Zbledla jsem v obličeji a zírala na to číslo, jako by si to váha měla rozmyslet :D. Doktorce jsem vykoktala, kolik tedy vážím a začala si tiše nadávat. Následovalo měření výšky- 175,4 cm (juch, ještě jsem o 4 mm vyrostla :D). Ale ta váha- achich. Ještě víc jak rok jsem neměla v plánu překročit 60 kilo. S tím se musí něco dělat. Když jsme odcházely, zeptala jsem se mamky, kolik je hodin. "10.37" "A sakra!". V 10:40 nám měla začít biologie, ze které se měl psát test a já se na něj neučila (v přesvědčení, že budu na biologii chybět). Vysvětlila jsem to mamce, která řekla, že mě tedy vezme domů a půjdu až na další hodinu. Doma jsem na chvilku vlezla na kompa a pak zas pádila do školy.

O ruštině probíhalo vše v klidu. Pozoruji, že se mi nějak horší výslovnost (resp. nelepší). Možná bych se měla začít na ruštinu učit, ale nějak se nemohu donutit. O zeměpise jsme dostali nějakou samostatnou práci, která se na konci hodiny odevzdávala a pak se smělo odejít domů.

Po příchodu jsem tradičně zapnula televizi, kde ovšem nebyly Čarodějky, nýbrž Zoufalé manželky. Ty mi nevadí, ale kdyby dávaly Gilmorova děvčata, byla bych radši. Na ty jsem se vždycky ráda koukala a při jídle bych je sledovala o mnoho raději, než bandu nespokojených ženských. Nu čož, po jídle jsem došla do pokoje. Kalendář hlásil, že bych měla zajít k doktorovi. Hromádka na stole zase hlásila, že jsem tento měsíc nestihla přečíst vše, co mám půjčené, tak jsem se rozhodla knihovnu nechat na jiný den. Nevím, čím to je (tedy tuším), ale bývám častěji unavená, takže jsem si opět musela po škole jít na chvíli lehnout. Poté, co jsem se vzbudila, jsem se poctivě dala do čtení. Ve tři čtvrtě na sedm jsem vyrazila na hodinu orientálních tanců. To je asi jediný sport, o kterém můžu vážně říct, že mě baví (vlastně kromě plavání a střelby). Vždycky se při něm uklidním.

Po návratu jsem zalezla ke kompu, kde jsem se zakecala do jedné hodiny ráno s kamarádkou. Říkala, že by mohla přijet k nám. Třikrát hurá! :D

Abych nezapomněla- celý den nám tu parádně pršelo. Zde drobná ukázka- vemte to tak, že v reálu to bylo několikrát horší ;).

eluvies.blog.cz
Prší (6.5.2010- 16:51)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama