Škola v přírodě

31. května 2010 v 22:52 | Eluvies |  Den po dni
Zápisy ze školy v přírodě

Pondělí, 24. 5. 2010
  Dnes v osm hodin ráno vyrazil autobus z doby Československa, naložený studenty gymnázia a
eluvies.blog.cz
 jejich batohy (o učitelích nemluvě), vstříc Krkonoším. Byla jsem jednou ze sedmnácti "vyvolených", kteří ve starém bude seděli.

  Autobus zastavil před nehorázným kopcem. "Vystupovat, zbytek jdeme pěšky," zavelel učitel. S nadáváním se třída vyvalila ven z busu, načež všichni začali zírat na kopec před námi. Trvalo nám snad víc jak půl hodiny, než jsme se vyškrábali nahoru. U chaty jsme zahodili batohy a unaveně posedali na lavičky kolem. Po chvilce ven vyšla žena ve středních letech, která nám oznámila, že pokoje budou uklizené až za hodinu. "To nevadí, my si mezitím uděláme menší procházku," odpověděl hned učitel, načež se do něj zabodlo sedmnáct párů očí. "Já nikam nejdu,"ozývalo se odevšad. Nakonec se naše "krátká" procházka protáhla na tři hodiny. Když jsme konečně dorazili do pokojů, všichni jsme unaveně lehli do postelí. Naše odpočívání však netrvalo dlouho, za čtvrt hodiny klepali na dveře učitelé a chtěli po nás prachy na jídlo. Zkusila jsem se s noťasem připojit k netu. Yahoo! Všechno fungovalo. Ani nevím, co jsme dělali, za chvíli bylo devět a dorazila poslední členka naší výpravy- moje kámoška, která tu bude označována jako E. V deset jsme ulehli do postelí...

Úterý, 25. 5. 2010
eluvies.blog.cz
  Dnes nás čekal celodenní výlet na nejvyšší horu ČR, Sněžku. V devět hodin ráno jsme vyrazili vstříc našemu cíli, přičemž si většina třídy začala stěžovat na bolest nohou již po prvních deseti minutách chůze.

  Ve dvě hodiny odpoledne jsme úspěšně dolezli na vrchol Sněžky, kde neuvěřitelně foukalo. Po úspěšném pořízení několika fotek, na kterých měl každý vlasy až kdoví kde, jsme zase hezky lezli dolů, načež jsme se vydali tou samou cestou zpět do chaty.

  Snad polovinu cesty se probírala jedna spolužačka, která celou dobu šla o dost před námi. Vím, že drby jsou hnusné, ale i já jsem občas chcípala smíchy. Musím říct, že nám to povídání velmi zkrátilo cestu (nebo nám to tak alespoň přišlo).

Nezapomenutelná hláška: "Jí to řekněte nějak slušně. Třeba, jdi do prdele."

Středa, 26. 6. 2010
  Dnešní den měl být "dnem učícím". Já jsem však pro něj měla svůj vlastní název- moje narozeniny! Dopoledne jsme hrály dvě hry, jednu zaměřenou na všeobecné znalosti (aby se neřeklo, že se neučíme), druhá spočívala čistě v dobrém tipování čísel (něco jako bingo).

  Problémem bylo, že celý den nešel proud. Resp. od osmi ráno do cca půl šesté večer. Proto se učilo v místnostech s největších světlem- jídelně a našem pokoji. Představte si deset kluků, jak vám sedí na postelích na pokoji v chatě. Paráda :/. Museli jsme tam uklidit a po jejich odchodu vyvětrat.

  Po odpolední "krátké" procházce jsme dostali volno. Začal jít proud, tak jsme se s holkama koukaly na film, zatímco ostatní byli v bazénu (bych tam já se sádrou dělala).

  Večer se konala diskotéka. Hoši byli nalití (učitelům se totiž nepodařilo zabavit všechen alkohol) a jelikož už všichni věděli, že mám narozeniny, pořád mi někdo blahopřál- ti více nalití mi gratulovali dokonce dvakrát.

  Posledních několik ploužáků jsem seděla. Na ŠVP bylo deset kluků a osm holek, z nichž se asi tři kvůli opilosti raději nedostavili. Docela mě to mrzelo. Nepatřím mezi holky, které by při ploužácích seděly. Pozorovala jsem E., jak se o ní strkají dva přiopilí spolužáci. Tentokrát s námi nejely takový ty třídní pipiny, takže z nás rázem byl ideální kolektiv. Bohužel "lepší" kluci se stále chovali jako ti "lepší". Jelikož s sebou ale neměly své "lepší" polovičky, museli si zvolit někoho z nás, "obyčejných holek". Vybrali si E. Včera jí dokonce pozvali, ať se jde kouknout, jak hrají poker. Vrátili nám jí přiopilou. Teď jsem seděla na židli a sledovala to divadýlko. Nevadilo mi to, ale uvnitř jsem cítila bolest. Nebylo to jen kvůli tomu, ale nějak se na mě sesypalo více věcí.

  Když jsem zalehla do postele, vzala jsem si na chvíli sluchátka. Pustila jsem si svou oblíbenou, smutnou písničku. Přiznávám, tiše jsem si stírala slzy z tváře. Slabá chvilka. Zrovna na škole v přírodě :/

Čtvrtek, 27. 5. 2010
  Na dnešní den byl opět naplánován celodenní výlet, tentokrát na Černou horu. Modlitby celé třídy, aby pršelo, nebyly vyslyšeny. Celou cestu nás však doprovázela mlha. Po několika hodinách začala být mlha natolik hustá, že jsme se rozhodli zaparkovat v Lučinách, na Kolínské boudě, kde jsme si dali oběd. Měli to tam celkem drahé, proto jsem si dala pouze polévku za 45 Kč. nemám ráda polévky, a už vůbec ne jako hlavní jídlo. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná, Měla jsem hlad, lezla jsem půl dne do kopce, a to vše kvůli tomu, abych si dala nudlovou polívku. Byla jsem sprostá a na každého se mračila. Číšníkovi jsem soci odsekla a hodila po něm těch 45 korun za mrňavou misku s polívkou. Alespoň že se uráčil dát nám k tomu dva plátky chleba.

  Jen co jsme vylezli ven, začalo pršet. Šli jsme dál, pršelo stále hustěji. Někteří se šli schovat, my jsme pokračovali. Začaly padat kroupy. Během tří minut jsme byli mokří až na kost (to myslím naprosto vážně).

  Do chaty jsme se dočvachtali někdy odpoledne, tuším, že kolem 5-6 hodiny. Jako první jsem letěla do sprchy. Po večeři jsme s holkama dokoukaly film, trochu si zadrbaly a zanadávaly. Dozvěděly jsme se totiž, co o nás všech vykládá jedna spolužačka. O jedné z nás mluví jako o anorektičce, další dvě jsou pí*i, čtvrtá je coura a já jsem čarodějnice. Několik dalších zajímavých věcí o mě (pravdivost zaručuje nejmenovaná spolužačka, já zaručuji, že jsou to nehorázné kecy):

  "Je jako žralok- tichá a smrtící" "Ty její amulety. Podle mě má na každou věc nějaký, třeba do školy a tak. Bojím se, aby mě s pomocí nějakého neuřknula." "Koukla se na mě, až jsem myslela, že mě zastřelí." "Ona snad i žere lidi." "Ta černá, to bude určitě čarodějnice!" "Podle mě věří v Harryho Pottera a myslí si, že může chodit zdí."

  Přiznám se, válela jsem se smíchy po zemi. Všechny nás naštvalo, co o nás vykládá, ale já jsem se vyloženě bavila tím, co říkala o mě. Měla jsem chuť k ní skrze zeď vlítnout a zakroutit jí krkem za to, co řekla o holkách, a pak jí zatlouct na půl do země a udělat jí přednášku o uřknutí, žraní lidí, černé barvě, čarodějnictví, amuletech a chození zdmi.

Pátek, 28. 5. 2010
  Den našeho odjezdu. Ve čtvrt na deset jsme vyklidili pokoje a v půl desáté zase pádili stařičkým autobusem zpět do Kolína.

Nezapomenutelné hlášky:
 "Proč se v tý reklamě říká Já chci na Kájův záchod, když je Kája tak častý jméno. Proč neříkaj třeba...Květoslavin." "Já znám jednu Květoslavu. Ale na její záchod bych nešla." "Proč? Má suchej záchod?" "No, momentálně asi dost mokrej, páč bydlí v Bohumíně." - aneb chvíle pro černý humor


"Jak se píše Černá hora?" "č-e-r-n-á h-o-r-a"


"Kdo byl jmenován fyzikem 20. století?" "Z*****(třídní)"

Po návratu jsme se všichni shodli, že bychom tam chtěli zůstat. A třídu takto nechat.

Dočetli jste až sem? Gratuluji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama