Listopad 2010

30. listopadu

30. listopadu 2010 v 23:36 | Eluvies |  Den po dni
eluvies.blog.cz
Ze školy jsem se dneska vrátila v půl čtvrtý, takže se žádný výlet do obchodů nekonal, jelikož v pět všude zavíraj a taky by už byla tma. Nákupy jsem se tedy rozhodla nechat až na čtvrtek...
Hned první hodinu mě čekalo překvápko v podobě testu z ruštiny, přičemž jsem si prohodila koncovky sedmých pádů u ženských rodů, takže mám snad šest věcí blbě :/.
Zítra píšeme ze zemáku a chemie, nejspíš z dějepisu. Ani na jedno jsem se neučila. Vůbec jsem na to neměla náladu, takže jsem dělala milion jiných věcí, jen abych se vyhnula povinnostem. Doufám, že se to stihnu naučit ve škole, protože z dějáku a chemie musím mít z testů už jenom jedničky, abych vytáhla pokažené průměry. Kromě toho mě z dějepisu čeká přednášení onoho úžasného úkolu. Ten příběh znám nazpaměť, spíše se bojím toho, jestli zvládnu mluvit před tou partou tupců, která má luxusní název třída. Obzvlášť jsem zvědavá na "elitu"- lidi, co si o sobě hodně myslej, choděj nepřezují, proplouvaj díky tahákům, celou hodinu se baví. Dívky se vyznačují pronikavým a falešných smíchem, kluci tím, že kecaj do všeho, co řeknete. Většinou maj prachatý rodiče, značkový oblečení a nechápou ostatní kolem sebe.

29. listopadu

30. listopadu 2010 v 0:00 | Eluvies |  Den po dni
Dnešek byl fajn. Po škole, která proběhla v pohodě, jsem šla do nemocnice za pacientkou. Ukázala jsem jí fotky z tanečních a vyráběly jsme vánoční přáníčko :-).
Odpoledne mi N. psala smsku, že je nemocná, takže zítřejší fotka odpadá. Jak využiji volné odpoledne, napíši za chvíli.
Volal mi P. kvůli potvrzení středeční čajky. To je zase domluva. Dozvěděla jsem se, že pojedu do Čáslavi, doteď jsem si myslela, že oni přijedou sem. Musim ještě napsat K., abychom se dohodly, kterým vlakem pojedem, protože já do Čáslavi v životě nejela. Taťka říkal "že to ještě musí probrat s mamkou". Tak jsem šla o povolení žádat mamču- ta to dovolila, Čáslav přece není daleko, nejedu tam na celej den a nejedu za nikým, koho neznám- právě kvůli těmto třem věcem mi zakázala jet s V. do Ústí za jednou její kámoškou.
Abych nezapomněla, v sobotu přijede V. Naposled jsem jí viděla v květnu, už se na ní těším, jen jí ještě musim sehnat dárek k narozeninám.
Rozhodla jsem se, že pokud v sobotu vyfotíme nějakou povedenou fotku, konečně budete moci zjistit, jak vlastně vypadám. S čímž se také pojí to, že mám pocit, že je tento blog až moc osobní. Dnes jsem si představila, jak by to vypadalo, kdyby se někteří lidé o tomto blogu dozvěděli. U přátel by mi to nevadilo, ale představa, že ta zmalovaná ***** od nás ze třídy si tohle bude číst, je děsivá. Proto v brzké době smažu zmínky o mém bydlišti, ať mám já (i kurzíva)klid.

Začíná advent

29. listopadu 2010 v 0:10 | Eluvies |  Den po dni
eluvies.blog.cz
Tak a je to tady, čtyři neděle do Vánoc. Venku napadl sníh, všude je zima, u mě v pokoji bez ustání běží topení. A já zjišťuji, že ještě nemám žádné dárky. Vlastně, mám- dvě knížky, co jsem si koupila (babička totiž neví, co mi koupit, tak mi dala peníze, ať si něco koupím a pak jí to dám).
Dneska je slavný, důležitý a úžasný den. Po více jak měsíci, konkrétně od 18.10., se mi na blogu objevil komentář. Následkem toho přestalo Eluvies hrabat.
Ale začlo jí hrabat zase jinak. Dnes jsem si po dlouhé době poslechla Nirvanu, která mě tak chytla, že jsem jí nacpala do mobilu. Na paměťovce jsou aktuálně volný už jen 3 MB.
Narazila jsem na jeden "úchvatný" článeček na téma týdne od nějaký růžový pipiny. Vyrvala bych jí shift a kvéčko z klávesnice, možná radši vyhodila celý počítač z okna a týden jí mlátila po hlavě slovníkem spisovné češtiny. Neodolala jsem a nahlásila to, ať je to zakázané či ne, na tohle prostě nemám žaludek.
Dospěla jsem k závěru, že vůbec nemám ráda zimu. Je zima. Nemohu jít ven, aniž bych nebyla nabalená. Je zima. Je všude led, na kterém si každou zimu rozbiju hubu. Je zima. Všude je sníh, příroda schovaná pod ním, nebo v něm zabalená. Je zima. Všude se na mě valí vánoční výzdoba a do uší se mi snaží procpat vánoční koledy, vyřvávající z každého obchodu. Jo a abych nezapomněla- je zima...

Dotazník

28. listopadu 2010 v 19:08 | Eluvies |  Eluvies
Vím, že bych neměla, ale já o sobě prostě nedokážu psát stručně a mám pocit, že by tu něco takového být mělo. Takže snad mě nezakousnete, když vyplním jeden dotazník. Pro klid duše, podklad (otázky)převzaty od Lúmenn...

Melancholik si stanovuje dlouhodobé cíle

22. listopadu 2010 v 23:51 | Eluvies |  Den po dni
To jsem zjistila dnes při vytváření referátu na základy společenských věd. Někdo by to jen přešel, ale mě to zarazilo. A to z jednoho prostého důvodu- já jsem melancholik.

V úterý se konaly třídní schůzky, pohroma všech, kteří letošní rok započali se lhostejností. Taťka mě po návratu div nezakousl, mával v ruce papírkem, který hlásal, že mám ohrožený prospěch z dějepisu. Marně jsem mu vysvětlovala, že zatím máme jen dvě známky, z nichž mám jednu pětku a to z testu, který se mi prostě nepovedl, což se stává.

Následující dny jsem se tedy pilně učila, po ostřížím dohledem tatínka, který si hrál na vzorného rodiče- opakoval mi, že se musím učit, jinak že nepůjdu na vysokou, ptal se, co bylo ve škole, atd.

Já si však uvědomila něco úplně jiného. Od září jsem životem jen tak proplouvala, do mé melancholické povahy se silně přimíchala flegmatická lhostejnost, nadšení pro nic. Uvědomila jsem si, že nemám žádné cíle, které bych mohla plnit, za kterými bych mohla jít, čímž pro mě záležitosti všedního života ztrácely význam.

A tak se Eluvies tatínkovi usmívala do obličeje, zatímco on na ni řval, jak to, že div nepropadá. Dospěla totiž k objevu.

Celý dnešní den, vlastně i pár dní předešlých, přemýšlím nad tím, co bych chtěla v brzké či delší době dokázat. Stanovuji si různě vzdálené cíle, kterých bych chtěla dosáhnout a za kterými bych chtěla jít, aby se mi nestalo, že bych zjistila, že o nic nestojím a jen přežívám.

Melancholici milují seznamy a grafy.

Je to wikipedií dokázáno, tak snad mi to odpustíte :P...

Co bych chtěla zvládnout....v brzké či delší době....
- naučit se Italsky (viz. moje Italština pro samouky, kde jsem dva roky v úvodní lekci)
- naučit se šít (ušít si tašku přes rameno), plést a háčkovat (chci totiž zvládnout uplést ponožky pro tatínka)
- naučit se vykládat tarot (který na mě již víc jak rok zírá od stolu)
- pravidelně číst Enigmu (a ne jen tehdy, "když si vzpomenu", tj. jednou za půl roku)
- přečíst víc jak jednu knížku za měsíc
- přečíst knížky o wicce, které mám v knihovně- abych o wicce dokázala poutavě vyprávět...
- časem se vzdělat i v různých odvětvích esoteriky, náboženství
- udělat si pořádek v historii, získat takové ty základní vědomosti, dokázat sledovat aktuální dění (aneb vědět, kdy byla Bitva na Bílé hoře a proč; kterýho blba jsme se letos zvolili; co to sakra stavěj támhle v tý ulici; proč vlastně slavíme ten a ten svátek, ....)
- zlepšit se ve psaní
- zlepšit se v kreslení: chci dokázat nakreslit postavu a portrét
- každý týden si uklízet pokoj a čistit klec potkankám, abych měla svatý klid od mamky
- mít na vízu vyznamenání, ("abych se dostala na vysokou")
- rozšířit si vědomosti ohledně hudby, rozšířit seznam skupin, které poslouchám (a který je nechutně krátký)
- dodělat věci do zušky: linoryty, perokresby, návrhy na knihu... aby byla N. spokojená

A taky jít si lehnout dřív, než sem vlítne mamka. Hodinu jsem psala dobrovolný úkol na děják, doufám, že jsem psala o tom, o čem jsem měla psát. Nutně totiž potřebuji jedničku (aby mi vycházela dvojka a já se mohla trochu uklidnit)....

Upozornění: neberte mě příliš vážně, asi mi začíná hrabat...
Kurzíva dnes nebyla přítomna, je zavřená ve studentském průkaze a "zpytuje svědomí"

Dvě minuty po půlnoci

15. listopadu 2010 v 0:58 | Eluvies |  Den po dni
Tak přesně v tuto chvíli začínám psát tento článek. Ležím v posteli, noťas na klíně, jediné světlo v místnosti je to, co vychází z obrazovky, tiše ťukám do klávesnice a každou chvíli napínám uši, zdali nedupe po schodech mamka. Píšu tento článek, na qipu si píšu s V., převádím věci z kompu na flešku. Ve vzduchu je jistá nostalgie- přesně takto to se mnou vypadalo minulý školní rok; tajně jsem sedávala v posteli s noťasem na klíně a až do rána si psala s V. Jako by ty časy byly zpět. Ač jsem si to nepřipouštěla, tyhle chvíle mi velmi chyběly.

10. 11. 2010

10. listopadu 2010 v 23:51 | Eluvies |  Den po dni
Vcelku mě to překvapilo, ale stihla jsem skoro všechno, co jsem si naplánovala. Ve škole mě čekal menší šok v podobě dějepisu. Učitel nám oznámil, že z naší třídy musel nahlásit více ohrožených prospěchů, než u zbylých dvou prváků dohromady (a to nás je ve třídě nejmíň). Mám blbý pocit, že se tato informace týká i mě. Za uplynulé dva měsíce jsme totiž zatím psali pouze dva testy, z nichž mám dvojku a pětku- což dává, pokud se nepletu, průměr 3,5, což znamená čtyřka. Ta pětka byla naprosto neočekávaná. Na test jsem se tehdy učila jak blbec, při testu popsala jeden a půl A5 a dostala z toho za pět. Že já blb na to plýtvala propiskou...

Plány na dny následující

10. listopadu 2010 v 0:23 | Eluvies |  Den po dni
Většinou nevím, jak u článku začít. Chtělo by to nějaký úvod, ale já nějak nemohu nic smysluplného vymyslet. Ale tak abych přeci jenom nějak začala. ráno se mi podařilo vstát vcelku rozumně, takže jsem si stihla nejenom vzít čočky, ale dokonce i zavázat steelky. Zhruba deset minut po půl osmé jsem vyrazila do školy. První hodinu mě test z ruštiny, ze kterého nemám příliš dobrý pocit. Měla bych se na ní začít učit, na jedničku to už sice asi nevytáhnu, ale ráda bych měla alespoň "lepší dvojku" s hezkým základem pro následující pololetí.
Poté následoval tělocvik. Tentokrát nás sice učitelka netáhla ven, místo toho jsme hrály v tělocvičně basketbal. Všichni zpocení jak něco jsme vylezli do druhého patra na dvě hodiny počítačů. Učitel nám dal dokument v pdf. a naším úkolem bylo vytvořit ten samý ve wordu. Odměna byla lákavá- automatická jednička na vysvědčení. Nedokázal to nikdo. Mě by se to skoro podařilo, jen kdybych si vzpomněla, jak se ve wordu vytváří deltoid.
Pátou hodinu nás čekala velmi záživná matematika, kdy jsem byla opět přesvědčena o tom, že jsem asi naprostý tele, jelikož jsem probíranou látku nějak nemohla pochopit. A to jsem se vážně snažila. Po pohodové češtině následovaly dvě hodiny hudební výchovy. Ta mě baví, nevadí mi teorie, jelikož jsme všechno již probírali a teď to rozšiřujeme- a díky poznámkám z let minulých toho většinu již umím. Druhou hodinu jsme zpívali, což mě baví ještě víc. Zkoušeli jsme jednu část Rybovy mše, my tři holky v altu a kluci v basu. Po hodině jsem se konečně odvážil a rozhodla se jít učitelky na něco zeptat. "Myslíte, že kdybych trénovala snažila se, že bych dokázala zpívat v sopránu?" (to je totiž můj veliký sen). Juch, dozvěděla jsem se, že bych to dokázala. Sice to bude chtít hoodně práce, ale momentálně mi stačí, že vím, že to zvládnu, pokud se budu snažit.

Nějak se mi začínají hromadit plány na následující dva týdny. Jakožto milovník seznamů a soupisek si musím sepsat alespoň seznam věcí, co chci stihnout zítra.
- Dojít do knihovny- Mistra a Markétku jsem sice ještě nepřečetla, ale teď na ní stejně nebudu mít čas, protože mě čeká Dekameron, tak si jí přečtu až později.
- Koupit čaj
- Koupit dárek pro kámošku
- Napsat eseje na anj
- Jít fotit k Labi

Tento víkend bych měla jet s našima do Prahy, protože nutně potřebuji kabát na zimu, jelikož mám stále jen podzimní bundu a začíná být chladno. Kromě toho bych ráda viděla P. a ještě má přijet teda.
Následující úterý po škole by měl přijet P. Potřebuji se dohodnout s N., že bych si u ní vyzvedla foťák a když už budu venku, tak abych něco nafotila.
Ve středu bude volno, tak jsme se s E., Ř. a F. dohodli, že půjdem do čajovny.
V sobotu pojedu do Prahy na HP a následně do neděle s c. a W. do Jičína.

*kouká, kolik je hodin*Omlouvám se, že je dnešní článek jen informativní, ale potřebovala jsem si to sepsat.

Krabička s růžičkou

10. listopadu 2010 v 0:08 | Eluvies |  Ostatní
Dnes jsem dostala náladu prohrabat se v krabicích, do kterých jsem několik předchozích let střádala nejrůznější blbosti. Uvolnila jsem si místo ve skříni, objevila dárky, které bude moct bratr rozdávat ve škole- takové ty blbosti, co dostanete a pak je někam zahodíte- a kromě toho objevila také několik zajímavých věcí. Mezi přívěsky na klíče se totiž schovávalo víčko k porcelánové krabičce, kterou jsem dostala myslím od babičky. Jako bych na ní za těch několik let zapomněla. Rychle jsem vyštrachala i zbytek krabičky a nyní již má své čestné místo na mém stole. Kromě toho jsem objevila dva staré/nové prstýnky. Možná bych měla dělat pořádek častěji...

Ale dost povídání, od toho jsou jiné články, nyní ke slíbené fotografii. Trochu jsem jí upravila, resp. chtěla jsem, aby vypadala tak nějak staře, bohužel tohle je to jediné, co programy v mém počítači dokázaly vykouzlit- nic lepšího jsem neobjevila. Pokud máte nějaký tip, prosím poraďte do komentářů :).

eluvies.blog.cz

8. 11. 2010

8. listopadu 2010 v 23:52 | Eluvies |  Den po dni
Dnes jsem byla opět v nemocnici, coby dobrovolnice. Měla jsem z toho ohromnou radost, neboť "moje" pacientka se na mě prý těšila. Četla jsem jí Staré pověsti české a dohodly jsme se, že budu nosit kartičky na procvičování paměti.

Dnes jsem se trochu prohrabala na facebooku, domazala zbytek lidí, kteří v mých přátelích nemají co dělat, čímž se počet "vyvolených" doufám ustálil na čísle 69- možná si říkáte, že je to nějak málo, ale konečně mohu říct, že většinu lidí na FB považuji za přátele, či alespoň na známé. Kromě toho jsem si trochu poupravila profil na lide.cz, resp. aktualizovala seznam oblíbené hudby, který se často mění (rozuměj: rozšiřuje).

Jak jsem již zmiňovala v minulém článku, o víkendu jsem byla v Brně. Koupila jsem si nejdražší lístek na vlak v mém dosavadním životě, ale stálo to za to. Ačkoliv jsem si Brno ani moc neprohlédla, zamilovala jsem si ho a mám v plánu se tam odstěhovat, jen co to bude možné :D. Když jsem o brně básnila doma, taťka mi řekl, že když budu chtít, mohu tam jít na vysokou. Juchajdá :D.
A co jsem vlastně dělala v Brně? jela jsem tam s Ch. za dvěma kamarádkami z Hrádku. Mám v plánu tam jet znovu o jarních prázdninách, neboť mám v plánu hodně věcí. Chtěla bych odlovit několik dalších keší, neboť jsem tentokrát stihla jen tři, kromě toho bych se ráda koukla na několik míst, možná potkala s mými oblíbenými blogery, kteří bydlí v Brně. A samozřejmě, pořídila nějaké fotky.

eluvies.blog.cz
Moje jediná fotka z Brna

20. 11. 2010 pojedu s dalšími lidmi z hrádku na Harryho Pottera do Prahy. Dohodla jsem se s C., že s nimi poté pojedu do Jičína, kde budu až do neděle. Snad něco nafotím tam, případně si odlovím nějakou kešku.

Blíží se termín třídních schůzek. Ohrožený prospěch nemám, jen mi vychází trojka z matiky, což mě nehorázně štve, jelikož chci vyznamenání :/. Vím, že je hnusné to svádět na učitelku, jenže v tomto případě za to učitelka vážně může, jelikož to prostě není schopná vysvětlit. Jednička z matiky už díky tomu nevychází naprosto nikomu (ani lidem, o kterých jsem si myslela, že chápou vše). 

Momentálně dělám pořádek ve fotkách a zjišťuji, co všechno jsem ještě nezveřejnila. Kromě toho zjišťuji, že jsem se neučila na test z ruštiny a opět nedodělala návrh na knihu na fotku. Učitelka mě zakousne...

A abych se s vámi rozloučila trochu více optimisticky, přikládám fotku, kterou jsem pořídila v jedné vesnici, když jsme s mamkou odjížděly od její kámošky. Bylo to ten večer, co mě kousla kočka. Moment, vy vlastně nevíte, že mě kousla kočka. To se mi kolem nohou takhle lísala kočka, těhotná, mourovatá, tak jsem se jí pohladila, ona předla a...chramst! Trocha krve, bolelo to, jinak v pohodě. Vzteklinu jsem nechytla, konec příběhu...

eluvies.blog.cz

4.11.2010....vlastně už 5.11.

5. listopadu 2010 v 0:27 | Eluvies |  Den po dni
Tak mě tady zase máte...

Ve škole to jde, občas méně, občas více. Nějak se v tom všem přestávám orientovat. Škola probíhá nějak neurčitě. Opsat úkoly, naučit na test, přestávka. Poslední dobou mám novou zálibu- při procházení chodbou z jedné třídy do druhé zjišťuji, kolik máme na škole dlouhovlasých kluků (ano, Eluvies se nám naprosto zcvokla). Je jich víc, ale za zmínku by stáli dva- jeden metloš a jeden bude podle mě poslouchat rock. Eluvies trénuje svoje špionážní umění a baví se tím, že zjišťuje, z jaké jsou třídy a kdy se s nimi míjí při výměnách tříd. Momentálně se zaměřila na toho druhého. Třída zjištěna, facebook nalezen. Je divné, čím se dokážou magoři jako já zabavit- no řekněte, koho by to napadlo? Každopádně, ukázalo se, že onen kluk je...no řekněme ne takový, jakého by si ho člověk představil. Původně Pražák, na fb má v přátelích takovou tu "elitu" (šamponi a zmalovaný holky). Ne, ne... To není člověk hodný kolonky v "Eluviesininém soukromém seznamu dlouhovlasých jedinců, vyskytujících se v Kolíně."

Vůbec jí neposlouchejte. Došlo jí kafe, je ospalá a neví, co píše.

O druhém jedinci se zmiňovat nebudu, neboť jsem zatím nic dalšího nezjistila.

Když se člověk nudí, zabývá se hovadinami. Ne, že bych se nudila, spíše nějak... Jsem líná udělat to, co potřebuju, tak dělám blbosti. Ale alespoň jednu kladnou věc jsem na tom našla- poprvé za pět let, co na tý škole jsem, sem si začala pořádně všímat lidí na chodbách.

Kromě toho jsem si zavedla takový svůj soukromý spis metalistů, metalistek a dalších černě (či podobně)oděných, kteří se na naší škole vyskytují. Jedná se o seznam čistě v mojí mysli. Prostě zjišťuji, kolik je na škole lidí, se kterými bych mohla mít něco společného.

Ehm, kurzíva má pravdu, skutečně dneska píšu hrozný kraviny.

Tak něco inteligentního na konec by to chtělo.... V sobotu jedu do Brna :)))). Více o tom ale napíšu až zítra, kdoví, co by ze mě dneska vylezlo za bláboly :D.

Slunce za stromy

2. listopadu 2010 v 15:16 | Eluvies |  Krajina
Předevčírem jsem psala o tom, že jsme s P. byli u Labe a fotili. Také jsem vám při té příležitosti slíbila, že sem nějaké ty fotky dám....

eluvies.blog.cz

Jaké jméno byste dali....kurzívě? Aneb jak to všechno bude dál

2. listopadu 2010 v 0:22 | Eluvies |  Den po dni
Víte, nechápu, jak beze mě Eluvies mohla tak dlouho žít. Věděla o mě, to ano, ale nikdy mě nenechala projevovat se tak, jako nyní. Vlastně mě ven pustila čirou náhodou a podle mě původně ani nezamýšlela mě nechat, abych jí do všeho kecala. Ale padly jsme si natolik do oka, že se rozhodla mě nechat mít své blbé komentáře nadále.... *nedopíše, co chtěla, neboť si jí Eluvies všimne a odtáhne jí od klávesnice. Její pozornost upoutá hrnek kafe, který, jako je poslední dobou běžné, stojí vedle notebooku*

Včera jsem dostala šílenou chuť na čaj. Bohužel, když jsem otevřela skříňku v kuchyni, zjistila jsem, že žádný čaj, který by se mi líbil, nemáme (pro ty, co nikdy nebyli u Eluviesů v kuchyni- ta skříňka je plná krabiček s čaji, je jich tam snad přes dvacet). Kurzíva již zmínila, že u nás sice čaje máme, ale takové, jaké jsem chtěla. Máme takové ty typické "ovocné" čaje v pytlíčkách, ale já jsem na ně nějak neměla chuť. Chtěla jsem si vzít pytlík s čajem, část si ho nasypat do sítka a nechat louhovat. Bohužel, nic jako čaj, který se nevyskytuje v sáčku, u nás nemáme. A tak se chystám v nejbližších dnech do prodejny kafe a čajů, abych si pořídila něco, co mi bude chutnat.
Místo toho jsem si včera uvařila kafe. Již nějakou dobu jsem kafe nepila, takže mi o to více zachutnalo. Jak jenom jsem bez něj mohla tak dlouho vydržet. Kromě povzbuzujících účinků na mě má ještě jeden- bezvadně se mi u kafe přemýšlí a píše. Poslední dny je tudíž běžné, že si v deset večer přinesu k noťasu hrnek kafe a jdu něco psát. Dnes už jsem dokonce ani nesladila, pouze tam nalila trochu mlíka (ne kvůli tomu, že by mi kafe jinak nechutnalo, ale kvůli tomu, že pak není tak horký).

Ale dost o kafi, mám ještě tolik věcí, o kterých jsem chtěla psát. 

Včera mě volala babička, abych k ní zašla. Čekala mě u ní igelitka s věcmi od sestřenky- sestřenka se stěhuje, tak se snaží zbavit co nejvíce věcí. Ačkoliv většinou minimálně půlku věcí vyhodím, stejně se v tom ráda přehrabuju, zkouším si to atd. A tak v mojí skříni přibylo tričko, lehce vybledlej rolák a asi tři další sukně. Škoda, že není léto, nebo teplo. Momentálně mám totiž 10 (počítala jsem to)sukní, které se dají nosit- kromě jedné jsou všechny černý (až na jednu šedou), kromě zase jedné jiný jsou všechny max. ke kolenům (jedna je skoro až na zem). Některý z nich jsou trochu elegantnější, ale hezký. Prostě mix toho, co se sestřence nehodilo. Navíc jsem ukořistila jeden parádní kousek a to sukni ze sametu, kterou budu nosit, jen co to půjde.
Je to zvláštní, ale sama sobě se v sukních líbím (a pak mám nutkání je nosit)vždycky na podzim- asi dva roky pořád to samé....

Jak jsem se zmiňovala včera, dneska jsem šla do nemocnice coby dobrovolnice. Nemohu vyprávět nic moc bližšího, neboť to mám zakázané, ale abych shrnula alespoň své pocity. Bylo to fajn, akorát jsem pak už moc nevěděla, co povídat, takže budu muset ještě něco vymyslet.

Eluvies, hlavně nezapomeň na to nejdůležitější, na mě.

Ano, už se připomněla. Možná jste si všimli, že mi poslední dobou do článků kecá kurzíva. Vlastně má svou kurzívu každý, ale je jen na něm, jak moc jí dá volnost. Je to takový ten hlásek, co vám do všeho kecá, ať se vám to líbí, nebo ne. A já jsem se rozhodla, že kurzívu nechám, ať mi občas kecá do článků. Možná začínám magořit....možná.... Začínám dokonce uvažovat nad tím, že bych kurzívě dala nějaké jméno, jelikož se jí moc pojmenování kurzíva nelíbí (dobře, magořim).

Když jsem u magoření, opět jsem přehodnotila svůj názor na sebe a jak jsem četla to, co jsem napsala o sobě a "stylu", opět se mi to nelíbilo, jelikož se poslední dobou snažím o rozšíření svých hudebních obzorů (samozřejmě správným směrem), musela jsou svou škatulku opět přehodnotit, resp. jsem se rozhodla se na škatulkování vykašlat. Ale přesto chci sepsat článek, který se toho bude týkat, abychom si jak já, tak kurzíva, tak všichni, kdo to budete číst, ujasnili, jak to se mnou teda momentálně vypadá.

Eluvies má totiž v tomhle trochu bordel...

Ne, nemám v tom bordel, ale něco mě donutilo se opět v těchto věcech hrabat.

Co?

Rozhovor s E.iným bratrem. Neřád jeden mrňavej:
"E., satanistka je tady"
"Ty vole, já nejsem žádná satanistka"
"Tak sorry, tak gothička"
"Já nejsem ani gothička"
"To teda seš"

Rozhovor pokračoval dále a skončil tak, že jsem E.řekla, že jestli její bratr neodejde, asi se neudržím a rozbiju mu hubu (ať mu je 12 nebo ne, je to hajzlík). Co nesnáším je, když si lidi myslí, že o mě vědí všechno (třeba kdo jsem)a přitom mě neznají. A navíc mě označují slovy, o kterých taky vědí úplný ho....nic.

V rámci rozšiřování svých obzorů jsem se rozhodla zabrousit i jinam než do metalových vod. A co jsem nenašla? Darkwave...

A písnička Lichtgestalt se mi zalíbila natolik, že jsem si ji dokonce stáhla... Tak proč vám jí sem nedat, že?

Lacrimosa- Lichtgestalt