Červenec 2011

Meg Cabotová: Krajina plná stínů

28. července 2011 v 16:26 | Eluvies |  Challenge
1. Proč jsem si vybral/a tuto knihu?
Před pár lety jsem ji již jednou četla, a když jsem nyní v knihovně hledala něco lehčího na prázdniny na proložení povinné a složitější četby, vzpomněla jsem si právě na tuto sérii.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nebezpečný dar
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vidět
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěl/a být.
Neztotožnila bych se s nikým, ale chtěla bych brát zranění tak v klidu, jako Susannah. Kým bych rozhodně být nechtěla, je zřejmě jasné každému, kdo knihu četl - zemřelou Heather.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu špatný, najděte v něm alespoň jedno
positivum.
Je to čtivé, má to milý příběh, který člověka nepřestane bavit ani v dalších dílech. Hlavní hrdinka je sympatická, duch Jesse rovněž (a věřím, že mnoho z nás by si to s hrdinkou v některých chvílích klidně vyměnilo :D).
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Negativem je, že kniha byla příliš krátká, nic dalšího mě nenapadá. Je to dobrá oddychová četba, která ničím neurazí.

Co je u Eluvies nového

27. července 2011 v 17:02 | Eluvies |  Den po dni
Právě jsem si všimla, že jsem už tři měsíce nenapsala nic do děníkové části blogu a popravdě, zhrozila jsem se. Jindy by to nevadilo, ale teď se toho za ty tři roky stalo tak strašně moc, že vůbec nebudu vědět, co už víte a co ne. Pokusím se to tedy nějak rozumně shrnout, než s tím však začnu, budu chvíli psát o událostech posledních dní.

Posledních několik dní sedím doma. Obě kámošky jsou na táboře, takže jaksi nemám jít s kým ven, resp. nikoho dalšího (= méně známého) se mi moc tahat ven nechce. Místo toho se věnuji netu (a jak jste si zajisté všimli, také blogu), čtení. Nedávno jsem byla v knihovně, zítra jdu do dalších dvou. Tak to totiž dopadá, kyž člověk chodí na tři oddělení naší knihovny. Pořád běhá do knihovny, protože to přece nebude brát všechno v jeden den, že?
Mám tu takovou krásnou hromádku knížek k přečtení (viz. fotka), jsem zvědavá, jestli ji stihnu za měsíc zrušit. Otce Goriota zřejmě vzdám a nechám si ho až na dobu, kdy nebude má "knižní hromádka" obsahovat kousky, na které se obzvlášť těším. Jen pro představu, co je momentálně na hromádce:
  • Krajina plná stínů (Meg Cabotová) - čtu
  • Romeo a Julie (Shakespeare)
  • Tartuffe (Moliére)
  • Ohlas písní českých (František Ladislav Čelakovský)
  • Křest svatého Vladimíra (Karel Havlíček Borovský)
  • Strakonický dudák (Josef Kajetán Tyl)
  • Manon Lescaut (Antoine Francois Prévost)
  • Othello (Shakespeare)
  • Hrad mistra kloboučníka (Archibald Joseph Cronin)
  • Gejša (Arthur Golden)
  • Růže pro Algernon (Daniel Keyes)
  • 1984 (George Orwell)
Říkal tu někdo, že jsem magor, jestli chci tohle za měsíc (plus mínus) přečíst? Ach, to jsem byla já... A říkala jsem taky, že k tomu má ještě pár knížek přibýt? Ne?

Smrt je mým řemeslem (Robert Merle)

26. července 2011 v 16:32 | Eluvies |  Literatura
Na zmínku o této knize jsem jednou narazila kdesi na internetu, načež jsem se rozhodla si ji přečíst, aniž bych předem nějak moc věděla, co vlastně budu číst. Abych pravdu řekla, děj mě lehce překvapil, téma knihy mi příliš blízké není, rozhodně však nemohu říct, že bych četby nějak litovala.

Hlavní postavou celého příběhu je Rudolf Lang, se kterým se prvně setkáváme v roce 1913, kdy je ještě studentem. Celou rodinu pevně vede křesťansky fanatický otec, jenž v mládí podvedl svou ženu a nyní doufá, že mu Bůh odpustí. Kvůli tomu na sebe přebírá hříchy celé rodiny a pravidelně se modlívá za jejich odpuštění. Jednou se otec svému synu svěří, že si přeje, aby se z Rudolfa stal kněz. To se chlapci v žádném případě nelíbí, neboť je jeho snem stát se důstojníkem.
V době otcovy výchovy se u hocha začínají objevovat halucinace. Přestává rozpoznávat obličeje, vídá věci jiné, než ve skutečnosti jsou.
15. května roku 1914 Rudolfův otec umírá, čímž se také mění život celé rodiny. K překvapení všech Rudolf nevyjede z předchozích kolejí, stále chodí do kostela, stále si večer leští boty. Právě dodržování tohoto zajetého systému mu pomáhá zbavit se halucinací.

Přečtené knihy

25. července 2011 v 16:10 | Eluvies |  Literatura
Jelikož ne všechny přečtené knihy zveřejňuji v Challenge a ne ke všem píši obsahy, rozhodla jsem se vytvořit tento seznam. Postupně zde budou přibývat mnou přečtené knihy, hodnocené hvězdičkami od jedné do pěti, u některých budou odkazy na Challenge, u některých odkazy na obsahy.


Ten starý dům se rozpadá

25. července 2011 v 14:36 | Eluvies |  Architektura
To by se dalo říci o jednom domě v centru Kolína, kolem kterého již několik let chodím na výtvarku. Už dlouho jsem se chystala ho vyfotit, ale teprve nedávno jsem se k tomu dostala. A dnes jsem fotku konečně poupravila a dávám vám ji k prohlédnutí.

Dodatek: fotka se takto nejmenuje náhodou. Při pohledu na dům se mi vybavila písnička od XIII. Století, skupiny, kterou mám hned po Eluveitie nejradši.

Moucha podruhé

25. července 2011 v 12:17 | Eluvies |  Zvířata
Nedávno se mi opět podařilo vycvaknout mouchu. Tentokrát je fotka lepší než posledně, kdy nebyla úplně zaostřená...


Téma týdne: Začátek

24. července 2011 v 22:04 | Eluvies |  Přemýšlím...
Téma Začátek je obsáhlé, složité a každý si ho může vyložit jinak. Já sem si ho vyložila následovně a pokusila se mé spletité myšlenky nějak uspořádat...

Vše jednou začne a vše jednou skončí. Ale lze začít znovu?

Malý Honzík sedí u počítače. Pokojem se nese zvuk střelby. "Sakra, dostal jsem to," chlapec vykřikne. Postavička na obrazovce padne k zemi, za chvíli se však místo ní objeví nová, nezraněná, se zbraní v ruce a připravená za chvíli zase padnout.

Ve hře je to jednoduché, stačí herní smrt, případně pár kliknutí a začínáte znovu. Ale v životě? Lze vůbec začít znovu? Nemůžeme se přeci znovu narodit, řeknete si. Ano, ale můžeme se tvářit, že se tak stalo.
Existují lidé, kteří si noví začátek zaslouží. Muž mlátí manželku, a když ho konečně zavřou, žena si zaslouží nový začátek, kdy se snaží zapomenout a najet do nových kolejí. Nový začátek se stává vysvobozením, vidinou toho lepšího, něčím neznámým, a přitom je to vlastně jen lepší verze toho, co se děje teď.
Já osobně věřím, že lze znovu začít. A když ne úplně, tak alespoň částečně. Na každý nový začátek však člověk musí vyzrát.
Pamatuji si, když jsem si před pár lety, kdy se mnou cloumalo dospívání, já byla každou chvíli ve špatné náladě, nevěděla jsem, co dělat, štvalo mě vše kolem, štvala jsem sama sebe, říkala: "Začnu znovu." V deníčku jsem si udělala tlustou čáru, nadepsala jsem si "Nový začátek" a čekala jsem, že se tímto něco změní. Že najednou budu někdo jiný, problémy zmizí a přede mnou bude ležet jen čistý list. Nestalo se. A já si časem začala uvědomovat, že takhle to nefunguje. Že člověk nemůže znovu s něčím začít ze dne na den, protože staré problémy tu budou pořád. Že nemůžu říct "teď to bude znovu" a čekat, že mě lidé kolem budou brát jako někoho nového, zapomenou na dřívějšek... Ne, takhle to nefunguje.

Lze vůbec nový začátek vynutit? Nepřijde on sám? Momentálně prožívám něco, co by se vlastně takovým menším novým začátkem dalo nazvat. Rozchod, zmizení falešných přátel z mého života, klid. Ale nic z toho nepřišlo úmyslně. Všechno přišlo samo, postupně, ať vítáno či nevítáno. A můj malý "nový začátek" byl na světě. A já si ho všimla až při psaní tohoto článku...

Malý Honzík namířil na spolužáka a vystřelil. Ozvala se strašlivá rána, chlapec se skácel k zemi, kolem se rozstříkla krev. Honzík vyděšeně zíral na rudou kaluž, která se rozlézala všude kolem. Ne, tohle udělat nechtěl. Tohle udělat neměl. Ať to zmizí, ať to jde pryč, ať může dnešek začít znovu. Nikdy nechtěl tu zbraň najít. "Ať se zase zvedne," šeptal Honzík při pohledu na mrtvého chlapce. Honzík stál v krvi, zíral před sebe, zbraň v ruce, nevěděl, co má dělat. Přestože si usilovně přál, aby vše začlo zase znova, nic se nestalo. V dáli se ozvaly houkačky...

Michail Bulgakov: Mistr a Markétka

24. července 2011 v 16:34 | Eluvies |  Challenge
Na tuhle knížku jsem se chystala již dlouho. Narážela jsem na ní na internetu, jednou jsem si jí dokonce půjčila, ale v návalu povinností jsem ji ani notevřela a zase vrátila. Teprve nyní, když jsou prázdniny, jsem se mohla spokojeně uvelebit v houpací síti a dát se do čtení.

ZOO Zlín

22. července 2011 v 22:04 | Eluvies |  Zvířata
Ha! Že vy už jste si mysleli, že jsem umřela? Bohužel/bohudík tomu tak není. Jsem stále tu, jen jsem neměla střídavě čas a chuť na tom sem cokoliv napsat. Od posledního článku se stalo tolik věcí, že ani nevím, jestli zvládnu všechno napsat. Nemusíte se však bát, o stručný přehled událosít posledních dvou měsíců nepřijdete. Než článek napíšu, dám vám sem alespoň pár fotek.
Před pár dny jsme byli v ZOO ve Zlíně. Já samozřejmě fotila jak divá, takže jsem pro vás několik nejlepších fotek vybrala.


Cestou k lachtanům