Květen 2012

Zase o rok starší

26. května 2012 v 12:22 | Eluvies |  Den po dni
Nemám ráda psaní článků po dlouhé době, a přesto to zase musím udělat. Nebudu se vymlouvat, protože není na co. Po nemoci, o které jste se mohli dočíst v minulých článcích, jsem se vrátila do školy a několik dalších týdnů školu doháněla. Nyní je všechno již v pohodě, ale zase je tu konec školního roku, který s sebou přináší spoustu testů, dohánění známek a čtvrtletek. Z toho důvodu jsem opět poněkud nestíhala, ale řekla jsem si, že je již na čase toho nechat a začít se věnovat blogu. To stěžování si a psaní o svém životě mi chybí...
Od minulého článku se změnilo mnoho věcí - jsem opět nezadaná. Tento krok s sebou přinesl několik velmi viditelných změn. Ono, když chodíte s punkáčem, má to jednu výhodu - můžete vyrazit ven v pánskym tričku, nenamalovaná a jemu je to jednu. Stačí být s ním, mít poblíž nějaký ten alkohol a všechno je ideální. Bohužel, ideální to být přestává ve chvíli, kdy musíte dohánět školu. Věta "Nikdy jsem toho neměl na učení tolik, abych nemohl jít ven" mě, studentku gymnázia, opravdu dostala. Bohužel, škola a potřeba být také chvíli sama opět převládly. Nemohu si stěžovat, je to moje rozhodnutí.
Nyní však k té velké změně, která proběhla v mém šatníku. Před pár měsíci byste mě na ulici potkali celou v černém. Nyní se v mé skříni po několika letech opět objevují barvy. Vždy jsem o sobě říkala, že nosím to, co se mi líbí. Nyní jsem zatoužila po nějaké změně. Tentokrát je ta změna však o něco větší. U mě ve skříni je nyní několik barevných kousků, v botníku najdete o několik párů bot více... Mé okolí tuto změnu opravdu uvítalo, slýchávám věty jako "sluší ti to den ode dne více." Je zvláštní, jak lidé začnou říkat, co si o vás skutečně mysleli, až ve chvíli, kdy danou věc změníte. Když jsem si obarvila vlasy na hnědo, kamarádky mi konečně řekly, že ten modrý proužek ve vlasech, co jsem měla předtím, byl příšerný. Je to opravdu smutné, když zjistíte, že k vám lidé ve vašem okolí zase tak moc upřímní nebyli.
Změna v šatníku však nemění nic jiného. Stále poslouchám tu samou hudbu, což se nikdy nezmění, stále mám stejný vkus na kluky - zde ovšem nastává problém, neboť vlasatí metalisti jaksi nekoukají na holky, co kolem nich jsou v džínových kraťasech, béžovým tílku a krásných letních vysokých botách. Tento problém však momentálně neřeším, neboť jsem stále ve fázi, kdy si namlouvám, že žádný vztah ke štěstí nepotřebuji.
Asi bych také měla říci něco k názvu článku. Dnes slavím sedmnácté narozeniny. Dárek od rodičů mám již měsíc, čeká mě však ještě pár dárků od prarodičů a kamarádek. Dnešek zatím vypadá slibně, vstala jsem vcelku brzy a momentálně uklízím v pokoji, abych do dalšího roku života vstoupila s čistým pokojem (čtěte: protože se v tom bordelu už vážně nedalo bydlet). Večer mě čeká zapíjení narozenin s kamarádkami, tak snad vyjde počasí, protože máme v plánu jít jen tak ven.
Dárek od rodičů k narozeninám - kolečkové brusle, které jsem nevlastnila již roky, protože jsem nikdy nebyla moc sportovní typ. Poslední dobou se ve mě však probudila touha sportovat a dokonce jsem si to oblíbila, takže jsem dostala brusle :)
Poznámka (1. 7.): Některé části článku smazány, styděla jsem se za to natolik, že už jsem to nemohla dál číst :D